Scientismus

Scientismus je termín používaný v různých, často protichůdných významech. Filosofové jej považují za neutrální termín pro přeceňování vědy, ovšem už sama tato definice je vyjádřením určitého nesouhlasu, kritiky. Mnozí vědci tento termín akceptují jako označení pro seriózní vědu, která dobře zná své hranice a respektuje existenci mimovědeckého světa a jiných způsobů jeho poznávání, a sami se považují za scientisty. Scientista je tedy synonymem vědce. Na druhé straně je však scientismus používán jako termín pejorativní, hanlivý. Scientististickou je taková věda, která zasahuje do oblastí mimo své kompetence, nebo taková, která se považuje za jediný způsob poznávání pravdy, včetně psychického a duchovního světa. Někdy se mluví až o vědeckém fundamentalismu.

V tomto smyslu chápou scientismus postmodernisté (viz Postmodernismus). Podle nich scientisté kromě vědeckého přístupu neuznávají nic, dogmaticky prosazují osvícenecko-karteziánský pohled na svět. Věda je podle postmodernistů jen jiná forma víry. Jejich antiscientismus však není namířen proti scientismu, jak je výše definován, ale prakticky proti samotné vědě. Svědčí o tom už první útok proti vědě z Appleyardovy knihy „Understanding the Present“: „Věda ničí spirituální hodnoty a tlumí nejvznešenější lidské aktivity.“ A vědci jsou podle Appleyarda amorální. Ostatně, nejlépe charakterizuje názor postmodernistů kriticky míněná definice, kterou v časopise Vesmír podal jeho šéfredaktor I. Havel. „Scientismus je postoj, vědomě či nevědomě zastávaný donedávna většinou a i dnes velkou částí vědecké komunity, podle nějž 1/ věda odhaluje pravdu, 2/ pravda je jediná, 3/ věda jediná odhaluje pravdu.“ V r.1997 přidal 4. bod: „Pravda je to, co odhaluje věda“. Podle Havla. takto definovaný scientismus má „co dělat s totalitním myšlením“. Těmito rysy je ovšem, pokud je slovo „pravda“ synonymem reality, charakterizována sama věda, scientia. Postmodernisté, jak plyne z Havlovy definice, uznávají tedy pravd více, podle nich je to pojem naprosto arbitrální, subjektivní. Ještě jeden Havlův výrok je poučný: „Je zajímavé sledovat vášnivý, až fanatický boj mezi pravověrnými scientisty a některými zastánci „tajemných věd“ - parapsychologie, astrologie, mysticismu“. Všichni kritici pseudo- a paravědy včetně skeptiků jsou tedy scientisté.

Hodnocení: Jistěže jsou mezi vědci, ostatně jako mezi ostatní populací, lidé, kteří jsou pohrouženi jen do svého výzkumu a nevidí svět kolem sebe, lidé kteří tvrdošíjně lpí na svém názoru, odmítají kritiku a diskusi. Jenže to jsou výjimky, které jen potvrzují pravidlo, že převážná většina vědců má postoje zcela jiné. Věda, která spočívá na kladení otázek, hypotéz a jejich objektivním testování, a která žádnou teorii nepokládá za absolutně pravdivou, už z principu nemůže být dogmatickou, jak je tomu u ideologií, včetně té postmoderní. Hrubou chybou postmoderního postoje je, že „pravdu“ chápou jako zcela neurčitý a flexibilní pojem, zatímco věda, která slovo pravda neužívá, hledá „pravdivé“, tedy zákonité, logické, reprodukovatelné a předvídatelné vztahy mezi jevy. Nahradit vědecké chápání pravdivosti vágní „pravdou“ postmoderní, nebo vědcům přisoudit dogmatickou interpretaci vědy a pak na záměrně zkreslený obraz vědců i vědy ostře útočit, je nepřijatelnou metodou postmoderního antiscientismu.

Vzhledem k tomu, že termín scientismus je používán v různých, i protichůdných významech, se kterými lze navíc souhlasit i nesouhlasit, stalo se jeho používání velice rozporným a bylo by vhodnější tento termín opustit, alespoň ve vědecké sféře. Ke zmatku přispívá i to, že termín scientismus by měl logicky být opakem termínu antiscientismus. Jenže slovo scientismus v jeho pejorativním smyslu se stává synonymem antiscientismu, což je absurdní. Kdo chce kritizovat vědu, měl by místo filosofického matoucího termínu scientismus uvést konkrétní výhrady.

Odkazy: Havel I.: O scientismu. Vesmír 71, 2/1992
Havel I.: O scientismu (opakování). Vesmír 76, 11/1997
Vesmír: Série dalších článků a diskusí o scientismu z let 1992-1998