Frenologie

Frenologie (frenos - řecky mysl, logos - slovo), někdy zvaná také kranioskopie, je pseudovědecká disciplína, která se snaží z tvaru lebky a detailů na ní odvozovat duševní vlastnosti člověka, intelekt, povahu, charakter. Frenologii jako disciplínu vybudoval kolem r.1800 německý lékař Franz Josef Gall (1758-1828), ale samotný název frenologie vytvořil teprve v r.1815 T. Foster. Gall záhy nalezl mnoho následovníků mezi psychology i psychiatry. Vycházel z představy, že tvar lebky obráží tvar mozku, na jehož povrchu mají sídlit vlastnosti člověka. Proto lze mezi tvarem lebky a funkcí mozku nacházet přímé vztahy. Mozek se podle Galla skládá z 27 jednotlivých částí, „orgánů“ se specifickou duševní funkcí. Jednotlivé orgány měly být sídlem např. moudrosti, pýchy, vtipnosti, muzikálnosti, náboženského nebo rodičovského cítění, sklonu k metafyzice, k vraždě apod. Umístění těchto orgánů zakreslovali frenologové do map nebo přímo na povrch lebek, později na povrch jejich keramických modelů. Pro odvození duševních schopností se používala nejen celková velikost a tvar lebky, ale především její povrchový reliéf, který frenologové posuzovali pohmatem svých prstů. Význam mely hrbolky, jamky, drsnatiny a i jiné nepravidelnosti. Větší hrbolek znamenal větší rozvinutí schopností sídlících v mozkovém „orgánu“, ležícím v tomto místě. Zakreslování jednotlivých vlastností však bylo zcela náhodné, popisy se od sebe lišily, ale na významu některých detailů se frenologové přece jen shodovali. Tak např. rávě velký týlní hrbol byl známkou dobrých matematických schopností, párové hrboly na čelní kosti zase značily vysokou inteligenci. Frenologie se rozšířila nejprve v Evropě, ale záhy pronikla i do USA. Vycházela bohatá frenologická literatura, zakládaly se Frenologické společnosti, Instituty frenologie a charakterologie, vyráběly se i přístroje, psychografy pro automatickou frenologickou analýzu. V praxi nabízeli frenologové konzultace určené k výběru vhodného zaměstnance nebo životního partnera, frenologie se používala i v kriminalistice. Zájem o frenologii trval po celé 19. století, ve 20. století však s pokrokem ve výzkumu mozku upadal. Přesto však dodnes frenologie v řadě zemí, např. v USA, přežívá.

Hodnocení: Frenologie je zcela spekulativní záležitostí, podobně jako např. astrologie nebo chiropraxe, jenže na rozdíl od nich byla její mylnost díky vědeckému výzkumu natolik zřejmá, že pro dnešní jasnovidce a šarlatány ztratila atraktivitu. Kromě toho se v praxi ukázalo, že posudky frenologů vůbec neodpovídaly skutečným vlastnostem klientů, a i předpovědi jejich budoucího osudu se ukazovaly jako mylné. Gallovy „orgány“ v mozku nalezeny nebyly. V mozkové kůře lze sice nalézt okrsky, které se navzájem liší svou cytoarchitektonikou, ale ty se vůbec nekryjí s Gallovými „orgány“ a ani nemají žádnou specifickou funkci. Dnešní představa o činnosti mozku je taková, že mozek pracuje jako celek a že nelze najít lokální sídlo pro jednotlivé psychické vlastnosti a schopnosti člověka. V mozku sice existují projekční oblasti orgánů, např. zraková oblast v týlním laloku, centrum řeči v laloku spánkovém, motorická a senzitivní oblast v temenní části mozku, ale při psychické činnosti všechny tyto oblasti podle potřeby spolupracují jako jednotlivé moduly. Frenologie je tedy čirá pseudověda, ale nelze jí upřít zásluhu na rozvoji výzkumu mozku, speciálně antropologických metod, jako je antropometrie a kraniometrie, její součást.

Odkazy: The Skeptic´s Dictionary