Čchi

Čchi (nebo také v západní literatuře Qi, Qui, Ki, chi) je základním pojmem čínské taoistické filozofie. Pod tímto termínem se myslí síla, energie, nebo dech. Lze ji chápat také jako původní pralátku, původce síly a hmoty, a proto také i další základní pojem, dvojice jang-jin povstala z čchi. Čchi není stabilní, má dynamiku, možnost transformace. Podle výkladu čínských filozofů ji lze však vnímat jen prostřednictvím jejích hmotných proměn. Čchi jako symbolické vyjádření celého světa je současně hmotná i nehmotná, je neustále v pohybu, proudí lidským tělem. Při svém koloběhu nabývá také nejrůznějších forem. Významnou roli hraje čchi v čínské medicíně, v diagnostice i terapii. Cílem diagnostiky je zjistit nedostatek nebo nadbytek čchi nebo poruchu její cirkulace. Terapie, ať už akupunktura, masáže, cvičení čchi-kung, nebo byliny mají množství a cirkulaci čchi ovlivňovat a tím léčit choroby.

Hodnocení: Čchi je mýtická představa o energii, síle, analogická termínům z jiných kultur, archaickým i moderním, jako jsou prána, mana, fluid, éter, dynamis, ód, orgonská energie, „informace“ atd. Žádná taková „duchovní energie“ nebyla prokázána a není pro její existenci nejmenší důvod, protože fyzika popisuje jen čtyři základní síly, elektromagnetickou, gravitační, silnou slabou jadernou, a tyto síly plně stačí k popisu všech jevů v přírodě. Terapeutické úspěchy čínské medicíny lze vysvětlit působením fyzikálních nebo chemických prostředků, placebovým působením a přirozenými obrannými silami organismu.