Intuice

Intuice (lat. intueri = hledět, pohlížet na něco) je termín s více významy a jeho výklad je předmětem rozsáhlých filozofických a psychologických úvah. V běžném slova smyslu je to schopnost určitého, někdy okamžitého poznání bez rozumové úvahy. Je to proces nevědomý, téměř reflexní, jakýsi přímý vhled do problému, poznání souvislostí, aniž by osoba věděla, proč a jakým způsobem k rozhodnutí došla. Je to jedna ze složek mozkové činnosti, naší psychiky, která je vlastně podmínkou lidské kreativity, vzniku nových idejí, hypotéz a pod. Na primární intuitivní výroky pak navazuje intelektuální ověřovací a analyzující činnost.

Intuice je často chápána jako nadpřirozená, vlastnost, související s mimosmyslovými schopnostmi, a která je dána jen některým jedincům. Proto se s tímto termínem také často operuje v duchovní a esoterické sféře. Označuje se také jako „šestý smysl“. Takové schopnosti se připisují různým senzibilům nebo léčitelům, kteří tvrdí, že ke svým diagnózám a volbě léku dospívají intuitivně, někdy i na dálku po telefonu.

Hodnocení: Názor, že jde o schopnost nadpřirozenou je mylný. Intuice je obecný fenomén, jeden z mnoha různých projevů lidské psychiky, tedy mozkové činnosti. Právě tak je mylný názor, že je to schopnost daná jen některým jedincům. Intuice je schopný každý, i když se uplatňuje v různé míře v závislosti na individuálních duševních schopnostech a podle některých názorů i na tréninku. Jiným mylným názorem je to, že jde o jakousi zvláštní, na jiných mozkových procesech nezávislou schopnost. Nikoli, intuitivní poznání je sice podvědomé, ale vychází z předchozí zkušenosti, znalostí a názorů, uložených v podvědomí, a z okamžitého poznáni souvislostí i obyčejné „selské“ logiky. Není to tedy poznání „celostní“, „holistické“, ale komplexní podvědomý proces. Dalším mylným názorem je tvrzení, že každý závěr, ke kterému dojdeme intuitivně, je správný. Nikoli, intuitivní rozhodnutí nemá objektivní platnost. Většinou je sice intuitivní názor správný, ale jen proto, že vychází ze zkušenosti a předchozích znalostí, jenže i ty mohou být mylné. Proto i intuitivní rozhodnutí může být zcela chybné a je ho tedy možné chápat jen jako názor předběžný, spíše hypotetický, který je nutno prověřit dodatečnou intelektuální vědomou kontrolou a analýzou. Pokud jde o senzibily, jde většinou o eskamotéry a podvodníky. A tvrzení, že léčitelé docházejí k diagnóze choroby intuitivně, je opět mylné. Léčitel nemá ani znalosti o chorobách ani diagnostické prostředky k určení správné diagnózy. V tomto případě jde o nepodložené spekulace, hádání, o předem připravené diagnózy nebo v nejlepším případě o závěry odvozené logicky z typu potíží pacienta. Někdy se termín intuitivní i zneužívá. Správný závěr, uhádnutý náhodou, se vykládá jako intuitivní. Zní to lépe.