Ján Šramo vystupuje od roku 1992 jako lékař a psycholog, veleúspěšný obnovitel zapomínané disciplíny − antropologické biotypologie (dále typologie). Její věhlas se šíří po Česku i Slovensku, praktické aplikace se nabízejí ve více než deseti poradnách. Spokojení klienti rádi zaplatí, jsouce zbaveni stresu z nejistoty. Přívrženci založili občanské sdružení Melius, které typologii propaguje, pořádá semináře a vydává publikace; vyšly tu i tři Šramovy knihy. Typologie je představována jako rigorózní, neomylná věda:
„Má kořeny v nejstarších kulturách.“… „Nepracuje s dojmy a pocity, ale tvrdě matematicky do sebe zapadá. Je mimořádně přesná a současně nejstarší diagnostickou metodou. Typologie je tedy vše, co je na člověku vidět, je budoucností lidstva.“
„Každá vlastnost v přírodě se musí projevit znakem a tvarem“
„Na základě objektivně kriterických informací získaných pozorováním a vyhodnocováním znaků projevujících vlastnosti, lze získat absolutně přesné, validní údaje, které pomohou řešit stavy povahy, zdraví, nemoci, společenských aktivit i sociálních kontaktů ve všech oblastech lidských zájmů a činností.“
„Ještě se nestalo, že když pacient dodržel úplně všechny pokyny, přesně je realizoval, aby si nepomohl.“
K diagnostice není třeba pohovorů, dotazníků ani testů. Stačí vyhodnotit vnější znaky lidského těla − tvar a výšku postavy, tvary lebky, rukou, nosu očí, uší, rtů, obočí, zubů, hustotu a barvu vlasů atd. atd. Typologie se člení na více než 30 disciplín − daktyloskopii (dlaně, prsty), frenologii (tvary lebky), chirologii (tvary ruky), irisgrafii (znaky na očích), grafologii (písmo) atd. Pracuje s téměř 500 000 znaky, u nichž se rozlišují atributy, jako velikost, tvar, úhel, ostrost atd. Není to úžasné?
Samozřejmě, je to úžasné matení veřejnosti, návrat k dávno překonaným badatelským představám a k nefalzifikovatelné magii. Zajisté jsou případy, kdy jistý vnější znak jednoznačně ukazuje na konkrétní nemoc a lékař to má znát. Proč by se však závažné nemoci či povahové rysy měly všeobecně a zákonitě jevit ve vnějších znacích? Třeba rakovina v kresbě oční duhovky? To je naprostý nesmysl. Naopak, dnešní medicína se obrací k nezjevnému: analýzuje krev a tkáně, zkoumá elektrické signály srdce či mozku, zobrazuje vnitřní orgány, posuzuje genetickou informaci; opírá se o fyziku, chemii, biologii.
Empirie „zkušených typologů“ (kazuistiky) je sotva spolehlivá a za tzv. úctyhodnou tradicí se mohou ukrývat pověry. Četnost možných kombinací znaků a jejich atributů vede k jedinému jistému závěru − že my lidé jsme různí. Typologie nás dokáže navzájem rozlišit, identifikovat. S obtížemi může dokázat víc. Sebepečlivější práce diagnostiků není validní, je spíše věštěním tam, kde jsou sporná východiska.
Je tedy antropologická biotypologie pavědou? Z dnešního pohledu ano, pokud sama sebe prezentuje jako exaktní, neomylnou vědu. Na druhé straně: v roce 2009 došlo k jejímu akademickému uznání, když paní Jiřina Bartošová obhájila bakalářskou práci „Využití antropologické biotypologie v praktickém vyučování“ na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Konzultantem byl Ján Šramo, ověnčený tituly, a oponentem byl dnešní děkan fakulty; nejspíš zná typologii a její pedagogická vyústění lépe než my.
Dodejme: Podle televizního pořadu Reportéři ČT/ “Řidič lékařem“ ze dne 7. 5. 2007 náš laureát býval řidičem bratislavského autobusu č. 39, aniž dokončil středoškolské vzdělání. Dodnes nebyla Šramova akademická kompetence objasněna.
Okouzlený Sisyfos uděluje stříbrný Bludný balvan a navíc přidává laureátovi titul BBDr. (Bludného Balvanu Držitel ).
Video - Bludný balvan za rok 2015
„Má kořeny v nejstarších kulturách.“… „Nepracuje s dojmy a pocity, ale tvrdě matematicky do sebe zapadá. Je mimořádně přesná a současně nejstarší diagnostickou metodou. Typologie je tedy vše, co je na člověku vidět, je budoucností lidstva.“
„Každá vlastnost v přírodě se musí projevit znakem a tvarem“
„Na základě objektivně kriterických informací získaných pozorováním a vyhodnocováním znaků projevujících vlastnosti, lze získat absolutně přesné, validní údaje, které pomohou řešit stavy povahy, zdraví, nemoci, společenských aktivit i sociálních kontaktů ve všech oblastech lidských zájmů a činností.“
„Ještě se nestalo, že když pacient dodržel úplně všechny pokyny, přesně je realizoval, aby si nepomohl.“
K diagnostice není třeba pohovorů, dotazníků ani testů. Stačí vyhodnotit vnější znaky lidského těla − tvar a výšku postavy, tvary lebky, rukou, nosu očí, uší, rtů, obočí, zubů, hustotu a barvu vlasů atd. atd. Typologie se člení na více než 30 disciplín − daktyloskopii (dlaně, prsty), frenologii (tvary lebky), chirologii (tvary ruky), irisgrafii (znaky na očích), grafologii (písmo) atd. Pracuje s téměř 500 000 znaky, u nichž se rozlišují atributy, jako velikost, tvar, úhel, ostrost atd. Není to úžasné?
Samozřejmě, je to úžasné matení veřejnosti, návrat k dávno překonaným badatelským představám a k nefalzifikovatelné magii. Zajisté jsou případy, kdy jistý vnější znak jednoznačně ukazuje na konkrétní nemoc a lékař to má znát. Proč by se však závažné nemoci či povahové rysy měly všeobecně a zákonitě jevit ve vnějších znacích? Třeba rakovina v kresbě oční duhovky? To je naprostý nesmysl. Naopak, dnešní medicína se obrací k nezjevnému: analýzuje krev a tkáně, zkoumá elektrické signály srdce či mozku, zobrazuje vnitřní orgány, posuzuje genetickou informaci; opírá se o fyziku, chemii, biologii.
Empirie „zkušených typologů“ (kazuistiky) je sotva spolehlivá a za tzv. úctyhodnou tradicí se mohou ukrývat pověry. Četnost možných kombinací znaků a jejich atributů vede k jedinému jistému závěru − že my lidé jsme různí. Typologie nás dokáže navzájem rozlišit, identifikovat. S obtížemi může dokázat víc. Sebepečlivější práce diagnostiků není validní, je spíše věštěním tam, kde jsou sporná východiska.
Je tedy antropologická biotypologie pavědou? Z dnešního pohledu ano, pokud sama sebe prezentuje jako exaktní, neomylnou vědu. Na druhé straně: v roce 2009 došlo k jejímu akademickému uznání, když paní Jiřina Bartošová obhájila bakalářskou práci „Využití antropologické biotypologie v praktickém vyučování“ na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Konzultantem byl Ján Šramo, ověnčený tituly, a oponentem byl dnešní děkan fakulty; nejspíš zná typologii a její pedagogická vyústění lépe než my.
Dodejme: Podle televizního pořadu Reportéři ČT/ “Řidič lékařem“ ze dne 7. 5. 2007 náš laureát býval řidičem bratislavského autobusu č. 39, aniž dokončil středoškolské vzdělání. Dodnes nebyla Šramova akademická kompetence objasněna.
Okouzlený Sisyfos uděluje stříbrný Bludný balvan a navíc přidává laureátovi titul BBDr. (Bludného Balvanu Držitel ).
Video - Bludný balvan za rok 2015
Kam dál?
Bludný balvan Homeopatie Pseudověda
Zlatý bludný balvan v kategorii jednotlivců za rok 2017 - Prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc., dr. h. c. za bezcílný akademický výzkum na magii založené homeopatie a za její veřejnou propagaci
Náš laureát je od roku 2008 děkanem Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, ...
Pá 23. 3. 2018 Přečíst
Bludný balvan videozáznamy přednášek
Přehled Bludných balvanů za rok 2018
Milí skeptici, 15. 3. 2019 bylo uděleno šest Bludných balvanů ve dvou kategoriích (v každé kategorii zlatý, stříbrný a bronzový) za uplynulý rok 2018.
Pá 15. 3. 2019 Přečíst
Bludný balvan Pseudověda Rampelník
Výroční diamantový bludný balvan v kategorii jednotlivců za rok 2017 - Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. za mimořádný celoživotní přínos pseudovědě
Paní profesorku Struneckou zná každý český skeptik. Renomovaná vědkyně-fyzioložka publikovala dle Wi...
Pá 23. 3. 2018 Přečíst
Bludný balvan 2019
MUDr. Jan Vojáček, CFMP
získává stříbrný Bludný balvan v kategorii jednotlivců za rok 2019 za odvážnou redefinici epigenetiky a téměř úspěšné znovuobjevování základního učiva normální a patologické fyziologie.
Pá 9. 10. 2020 Přečíst
