Profesor Jiří Heřt se stal Rytířem českého lékařského stavu

Žádná organizace, klub, občanské sdružení, nadace, strana se neobejde bez vůdčích osobností, hybatelů, mozků, tahounů, kteří ji vedou vpřed a promýšlejí její aktivity, jsou pracovití a myšlenky své skupiny reprezentují, umějí je vysvětlit a prosazovat. Také Český klub skeptiků zvaný Sisyfos má takové osobnosti a především jim vděčí za svou stálou a dynamickou existenci. Jedním z nich je profesor MUDr. Jiří Heřt.

Znám Jiřího tak dlouho, jak dlouho existuje Sisyfos, tedy 18 let. Zpočátku můj respekt k panu profesorovi bránil potřebě přiblížit se mu, ale ostych byl brzy překonám jeho přirozenou vlídností a vyústil v přátelství, kterého si velmi cením. Neznám muže stejně rozumného jako pracovitého, s velkou morální integritou, a zároveň komunikativního.
Takže jsem se na rozdíl od něj nedivila, když byl v březnu tohoto roku oceněn Lékařskou komorou prestižním vyznamenáním Rytíř českého lékařského stavu. Toto ocenění dostává pouze jeden lékař v roce, Jiří Heřt je dvacátým Rytířem.

Lékař, anatom, vědec prof. Jiří Heřt se narodil 5. dubna 1928 v Lounech. Po ukončení gymnasia studoval na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze a už tehdy pracoval na Anatomickém ústavu u prof. L. Borovanského. Po promoci nastoupil do Anatomického ústavu Lékařské fakulty UK v Plzni k prof. J. Kosovi. Zde se jako člen výzkumného týmu zabýval nejprve obecnými otázkami růstu kostí a jejich cévního zásobení, později rovněž adaptací kostí na funkční zátěž. V roce 1960 obhájil kandidátskou práci a o tři roky později habilitační práci na téma "Regulace růstu dlouhých kostí do délky". Výsledky tohoto výzkumu měly přímý dopad na klinickou praxi a staly se součástí Tošovského a Stryhalovy monografie "Dětské zlomeniny", vydané roku 1967. Doc. Jiří Heřt navázal úzkou spolupráci se svými kolegy na plzeňské ortopedické klinice a do konce 60. let publikoval ve svém oboru více než 70 vědeckých prací. Tým profesora Kose na plzeňské lékařské fakultě byl v té době špičkovým vědeckým pracovištěm. Jejich skripta "Přehled topografické anatomie" (1964) a "Topografická anatomie pro stomatology" (1971) sloužila generacím mediků na většině lékařských fakult a vyšla znovu ještě v roce 1990. Koncem 60. let pobýval doc. Jiří Heřt pracovně v Alžírsku a po návratu domů se aktivně zapojil do politického dění jako zakládající člen Klubu angažovaných nestraníků v Plzni. Po okupaci roku 1968 následoval okamžitý zákaz činnosti KANu a doc. Jiří Heřt byl z Lékařské fakulty vyhozen. Někteří jeho kolegové zvolili emigraci a celý výzkumný tým zanikl. Od roku 1973 až do roku 1990 pak pracoval jako závodní lékař ve Válcovnách trub a železárnách v Chomutově. Pod jeho vedením vznikla rozsáhlá epidemiologická studie "Průzkum ischemické choroby srdeční a jejích rizikových faktorů" v závodě VTŽ Chomutov (1977 a 1984).

Po „sametové“ revoluci se na pár let vrátil ke svému oboru, publikoval sérii dalších vědeckých prací, a výsledky svého osteologického výzkumu shrnul do publikace J. Bartoníček, J. Heřt: Základy klinické anatomie pohybového aparátu. Tehdy obhájil doktorát věd a profesuru.
Od začátku 90. let se věnuje obhajobě vědecké medicíny a kritice alternativních metod a léčitelství. Hned po založení Českého klubu skeptiků se stal jeho členem, tři roky byl jeho předsedou a dodnes je členem jeho předsednictva. Vedle alternativní medicíny se angažuje v průzkumu „lidské pošetilosti, podvodů a manipulace“ i v jiných oborech pseudovědy. Členové našeho klubu i veřejnost ho znají z jeho četných přednášek a článků na skeptických webových stránkách a ve Zpravodaji Sisyfos a z mnoha vystoupení ve všech médiích. Cenné jsou zejména jeho knihy, a to Alternativní medicína a léčitelství (1995), Homeopatie, clusterová medicína, anthroposofická medicína (1997), Akupunktura, mýty a realita (2002), Výkladový slovník esoteriky a pavěd (2008), a kniha poslední s názvem Alternativní medicína a léčitelství (2011).

Za Český klub skeptiků Sisyfos, za všechny přátele, kteří ho mají rádi a za širokou veřejnost, která ho zná a ctí mu gratuluji k jeho narozeninám a k cennému titulu Rytíře.

Část textu vznikla s použitím hesla Wikipedie Jiří Heřt, které zpracoval RNDr. Jindřich Nosek.