Agnosticismus

Agnosticismus (nemožnost poznání, z řeckého gnosis) je filosofický termín pro gnoseologický názor, že existence Boha není dokazatelná. Často je agnosticismus chápán jako názor, stojící mezi postojem theistickým a atheistickým, který je charakterizován aktivním odmítáním existence Boha. Agnosticismus lze také chápat jako theologický skepticismus. Podle agnostiků je lidské poznání omezeno jen na přírodní svět (naturalismus), takže lidská mysl není schopna proniknout do oblasti nadpřirozené. Termín agnosticismus vytvořil biolog T. H. Huxley (1825-1895) na základě myšlenek D. Humea a I. Kanta. Agnosticismus. se v poněkud jiné podobě rozšířil i mimo náboženskou oblast. Módním je dnes postmoderní tvrzení, že věda není schopna dokázat nic s jistotou a právě tak módní jsou diskuse o tom, co je to jistota absolutní, dostatečná apod. Podle mého názoru tyto úvahy mají smysl v diskusích o teoriích, nikoli o hypotézách nebo o jednotlivých empirických faktech. Popperův názor, že hypotézy lze jen odmítnout, falsifikovat, nikoli potvrdit, verifikovat, je chybný (viz Falsifikace). A naprosto nemístné je toto tvrzení zobecnit a používat i k posouzení pravdivosti jednotlivých jevů nebo událostí. Vědecký objev, resp. poznatek, že existuje např. gravitace nebo že naopak homeopatika s potencí nad Avogadrovou hranicí nemají resp. nemohou mít žádný specifický léčebný efekt odpovídající mateřské tinktuře, platí s jistotou absolutní. Paušální tvrzení, že „věda nemůže nic prokázat s jistotou“, může vést jen k diskreditaci vědy a podpoře paranormálních názorů.

Odkazy: Heřt J.: Problémy popperovské falsifikace. In.: Věda kontra iracionalita 2. Sborník. Academia, Praha 2002, 24-37