Načítám...

Amalgám

Amalgám je slitina rtuti se stříbrem, cínem, mědí a stopami dalších kovů, která se používá k zubním výplním.

Od 70. let 20. století se epidemicky rozšířila představa, že amalgám může poškodit zdraví galvanickými proudy vznikajícími v dutině ústní mezi kovy (ústní galvanismus). Později převládl strach z uvolňování nebo evaporace toxické rtuti (mikromerkurismus). Pacienti udávají nepříjemné pocity v ústech i potíže celkové, únavu, úzkost, depresi, bolesti, poruchy koncentrace a spánku, připisované poruchám imunity. Souvislost se hledala i s vážnými chorobami jako myasthenia, revmatismus, astma, alergické choroby nebo mnohočetná skleróza. Strach vede pacienty k žádostem o odstraňování amalgámových výplní a lékaře k nahrazování amalgámu materiály moderními, i když méně vhodnými. V České republice je podle některých „alternativních“ zubních lékařů nejvhodnější metodou k „diagnóze“ této amalgámové „choroby“ Elektroakupunktura dle Volla.

Hodnocení: Souvislost s udávanými potížemi a chorobami nebyla nalezena ani v experimentálních ani epidemiologických studiích. Rtuť se sice v minimálním množství (hluboko pod prahem toxicity) při žvýkání uvolňuje, zhruba ve stejném množství v jakém je přijímána potravou, ale úměrně se opět vylučuje močí. Hladina rtuti v krvi se nemění. Potíže mají psychosomatický charakter a patří tedy do rámce „idiopatické environmentální intolerance“ (IEI) (viz Elektromagnetická hypersenzibilita).

Odkazy: Heřt J., Hnízdil J., Klener P.: Akupunktura, mýty a realita. Galén, Praha 2002
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace