Autogenní trénink

Autogenní trénink (AT) je jednou z metod, které mají sloužit psychickému a fyzickému uvolnění, relaxaci a k léčbě některých funkčních obtíží. Metodu vymyslel neurolog J.H. Schultz, když hledal způsob, jak se během 1. světové války vyrovnat v zákopech se stresem. Jeho autosugestivní metoda se rychle rozšířila, protože prokázala svou účinnost a je relativně jednoduchá na nácvik. Dodnes je AT nejvíce rozšířen v Německu. Později se objevily i jiné, stejně účinné relaxační postupy., jako je meditace, biofeedback a řada jiných, u nás dosud ve větším měřítku nepoužívaných technik, jako je relaxace podle Jacobsona, Eutonie, funkční uvolnění podle Fuchse apod. V poslední době se rozšířily techniky tzv. audiovizuální stimulace pomocí přístrojů, jakým je např. „psychowalkman“, které mají stejné i vyšší cíle než jen relaxaci.

AT probíhá obvykle pod dohledem trenéra, nejprve ve skupinách, zprvu jen jednou týdně, později individuálně třikrát denně po 15 minutách. Po zvládnutí relaxační techniky se doporučuje cvičit pravidelně jednou denně alespoň několik minut. Trenér se nejprve vyptává pacienta na jeho problémy a pak mu přikazuje, aby se v uvolněné poloze na zádech intenzivně soustředil na jednu končetinu a aby si představoval, že je těžká a teplá. Takový pocit se záhy skutečně dostavuje. Postupně se pacient soustředí na další části těla a snaží se dosáhnout uvolnění celého těla. Na konci cvičení pacient na výzvu trenéra relaxaci ruší, hluboce dýchá a znovu napíná své svaly. Po tomto základním cvičení se pacient učí ovládat svůj vegetativní nervový systém, tedy dech, srdeční rytmus nebo krevní tlak. Výcvik trvá týdny i měsíce, ale jednou získaná schopnost ovládat některé tělní funkce se neztrácí.

Hodnocení: Technika AT se používá při poruchách spánku, stresu, úzkosti, ale může také zmírňovat bolesti a normalizovat krevní tlak nebo potíže s zažíváním, je vhodná i jako předoperační příprava a svůj smysl má i ve sportu. Autogenní trénink je ověřenou technikou, pokud je prováděn zkušeným cvičitelem. Osoby, které jsou dostatečně motivovány a cvičí pravidelně, se mohou dosažením psychického uvolnění zbavit řady funkčních a psychosomatických potíží oběhového, trávicího i pohybového systému. Mezi vhodné indikace patří i některé konkrétní nemoci, např. astma, migréna, křečové stavy, ale i řešení osobních a pracovních konfliktů. Určitým rizikem je, že autogenní trénink a podobné techniky uvolňovací techniky mohou vést ke ztrátě iniciativy, k rezignaci na aktivní způsoby léčby nebo i k zanedbání nutné klasické terapie. Proto nejsou tyto techniky vhodné jako samostatná terapie u orgánových onemocnění a také u depresí a úzkostných stavů, které vyžadují terapii psychiatrickou.

Odkazy: Handbuch Die Andere Medizin