Načítám...

Paradigma

Paradigma je starý termín, znamenající předlohu, vzor, např. v jazykovědě, ale v současné době mu dal novou, bohužel vágní a mnohoznačnou náplň filosof Thomas S. Kuhn (nar. 1922). Paradigna je podle něj novou obecnou, široce uznávanou teoretickou koncepcí, novým pohledem v určité vědecké disciplíně. K paradigmatu patří tedy základní filosofický postoj, suma dosavadních poznatků a také soubor hlavních problémů, cílů i metod k jejich dosažení v dané době či etapě vývoje vědy. V tomto novém paradigmatickém rámci je pak organizován a probíhá výzkum, který spolu s dosaženými výsledky je považován za uznávanou, „normální“ vědu. V rámci platného paradigmatu se ovšem časem objevují anomálie, které narůstají a které lze vysvětlit jen novým pojetím, které není alternativou paradigmatu předchozího, ale je s ním alespoň zčásti nesouměřitelné, je mu nadřazeno. Ke změně paradigmatu dochází podle Kuhna náhle, revolučním způsobem. Takovou paradigmatickou změnou bylo přijetí Koperníkovy heliocentrické teorie nebo Darwinovy evoluční teorie. Dnes je ve vědě podle Kuhna a postmodernistů vedoucím paradigmatem relativistická a kvantová teorie.

Hodnocení: Kuhnův metodologický koncept paradigmatu se rychle rozšířil ve filosofii vědy. Využili jej postmodernisté v rámci jejich relativizujícího, pluralistického, v podstatě antiscientistického postoje. Kuhnova teorie jim umožnila verbálně odmítat newtonsko-karteziánské materialistické paradigma. Vážnou námitkou proti Kuhnově koncepci je to, že podle jeho názoru stará teorie přestává platit a je nahrazena novou. Tak tomu ale ve většině případů není. Nová koncepce většinou jen doplňuje, zpřesňuje teorii původní. Např. Newtonova gravitační teorie nadále platí v oblasti naší sluneční soustavy, zatímco Einsteinova teorie se prakticky uplatňuje teprve ve větším, kosmickém měřítku. Hranice mezi vědeckými paradigmaty není tedy ostrá. Jen v nejobecnějším případě, mezi vědou a pseudovědou, tedy mezi paradigmatem vědy a magicko-esotericko-náboženským paradigmatem je hranice ostrá, jednoznačně definovaná. Není také pravda, že změna paradigmatu má vždy revoluční charakter. Většina nových teorií se ve vědě vznikala pomalu, evolučním způsobem, postupným získáváním a spojováním nových poznatků. Přijetí nového paradigmatu veřejností ovšem může být podstatně rychlejší. Dalším problémem termínu paradigma je to, že se v současné době používá nejen pro pojmenování nějaké velké obecné teorie, ale mnohdy i k neadekvátnímu označení nového jednotlivého názoru, a je proto silně rozmlžen.

Odkazy: Lexikon der Parawissenschaften
Mahner M.: Paradigma. Skeptiker 19, 3/2006, 105

Kam dál?

Oznámení akce: THE SISYPHUS PRIZE – 1 milion Euro Zobrazit

Oznámení akce: THE SISYPHUS PRIZE – 1 milion Euro

Dne 1. října 2012 vyhlásili belgičtí skeptici ve spolupráci s evropskou skeptickou společností ECSO ...
St 24. 10. 2012 Přečíst
A. Strunecká, J. Patočka: Doba jedová (Triton, Praha 2011) Zobrazit

A. Strunecká, J. Patočka: Doba jedová (Triton, Praha 2011)

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. oslovila v letošním roce veřejnost další knihou s provokativním ná...
Po 13. 2. 2012 Přečíst
(Ne)úspěch naší výzvy ČLK aneb „ať žije a vzkvétá alternativní medicína“ Zobrazit

(Ne)úspěch naší výzvy ČLK aneb „ať žije a vzkvétá alternativní medicína“

Před měsícem jsme si postěžovali, že většina oslovených orgánů na naši výzvu České lékařské komoře (...
Pá 16. 3. 2012 Přečíst
Ben Goldacre: Prolhaná věda a Zkorumpovaná farmacie Zobrazit

Ben Goldacre: Prolhaná věda a Zkorumpovaná farmacie

V r. 2008 a 2012 napsal Ben Goldacre, lékař, komentátor a spisovatel, dvě knihy, které se setkaly s ...
Čt 6. 2. 2014 Přečíst
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace