Načítám...

Pseudověda - Paravěda - Pavěda

Pseudověda (pseudos = řecky klam, nepravda), paravěda (para = řecky vedle)a pavěda (PPP) jsou tři termíny, které se často používají promiskue a jako synonyma, někteří však mezi nimi přece jen nacházejí významové rozdíly. Jako pseudovědu lze označit disciplínu, která se vydává za vědu a která používá, i když často neadekvátně, vědeckou metodiku i vědeckou terminologii, zejména tu módní, ale spočívá na chybných premisách. Termín paravěda naznačuje, že se používá pro parapsychologické disciplíny, tedy ty, které operují s neexistujícími duchovními „energiemi“ nebo silami, s mimosmyslovými kontakty (viz Parapsychologie) nebo s jevy záhadnými. Konečně pavědou myslíme disciplíny zcela nesmyslné, absurdní, které s vědou nemají už nic společného, jako je třeba Vollova elekroakupunktura nebo Dänikenovy teorie. .

Typickou pseudovědou je homeopatie, která je organizována jako každý jiný vědecký obor a která ve výzkumu používá vědeckou metodiku v plném rozsahu, pyšní se dnes dvojitě slepými studiemi i metaanalýzami, které jsou publikovány v renomovaných časopisech. Neplatné jsou ovšem všechny její specifické principy.

Existuje ale série dalších rysů, kterými se uvedené disciplíny liší od skutečné vědy. Některé z nich uvedeme. Cílem vědy je získat nové poznatky, cílem PPP často jen nalézt další „důkazy“ pro jejich dogmata a mylné teorie, pseudoteorie. Věda zná jen čtyři základní síly, PPP předpokládají, že existují dosud nepoznané síly nebí síly duchovní. Vědecké hypotézy musí být testovatelné, PPP hypotézy, předpokládající existenci duchovní síly, jsou pouhými netestovatelnými pseudohypotézami. Základní vědeckou metodou je experiment, kdežto PPP se často opírají jen o jednotlivé případy (kazuistiky) i o pouhou intuici. Vývody PPP disciplín bývají v rozporu s logikou a nemají konsistentní koncepci. Místo srozumitelnosti obsahují mystické a magické prvky, místo přesné terminologie používají vágní, nepřesné termíny, místo objektivity je charakterizuje subjektivita a spekulace. Jejich výsledky obvykle nejsou reprodukované a často ani reprodukovatelné. Disciplíny alternativní medicíny nepoužívají klasickou diagnostiku, neléčí specifickými léky, ale holisticky celostně, jejich léčiva mívají charakter panacey. PPP disciplíny jsou dogmatické, statické a nevyvíjejí se nebo se záhy rozštěpí na množství často protichůdných variant na rozdíl od vědecké disciplíny, která tvoří konsistentní, všeobecně uznávaný systém. Věda se opírá o empirii a objektivitu, PPP o autority. Věda respektuje vědecké poznatky a teorie, PPP jsou s nimi v rozporu. Věda má účinné samočistící mechanismy, PPP nikoli. Pseudovědci jsou často laiky, nevzdělanými v příslušném oboru, dokumentaci zpravidla nevedou, při prosazování svých „pravd“ používají demagogii, reklamu, někdy podvody a lži. Konečně: věda přináší nové a prakticky užitečné poznatky, PPP „výsledky“ se vždy ukáží jako mylné. Existuje tedy dostatek znaků, aby bylo možno PPP disciplínu odlišit od skutečné vědy.

Hodnocení: Hranice mezi vědou a pseudovědou, resp. paravědou nebo pavědou je většinou jasná a ostrá, jen někdy, a to vždy je dočasně, stojí určitá disciplína na rozhraní obou oblastí. Astronomie a astrologie, právě tak jako alchymie a chemie, nebo evoluce a kreacionismus jsou dva zcela odlišné světy. Naproti tomu např. v medicíně se zastánci tzv. alternativní medicíny snaží proniknout do oblasti vědecké medicíny nebo s ní dokonce splynout a vytvořit „novou medicínu pro třetí tisíciletí“. Je to omyl, věda a alternativní pseudověda vycházejí ze zcela odlišných, protichůdných paradigmat, nelze vytvořit jakýsi hybrid. Věda sice může někdy bloudit a nové disciplíny někdy mají pseudovědecké rysy, ale díky svým samočisticím mechanismům a rychlému vývoji se věda od mylných názorů záhy oprostí. Disciplíny, které dočasně stojí na hranici mezi oběma světy, se buď transformují ve skutečnou vědu nebo se rozštěpí na disciplínu vědeckou a pseudovědeckou. Akupunktura se rozštěpila na „čínskou tradiční medicínu“ a moderní západní jehlovou terapii, od chiropraxe se odštěpila manuální medicína, která se stala součástí medicíny vědecké, arteterapii lze provozovat jako součást vědecké medicíny, např.v psychoterapii, nebo lze z magických obrazů třeba telekineticky vysílat léčebnou energii.

Odakzy: Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace