Perpetuum mobile

Perpetuum mobile (trvale pohyblivý stroj, samohyb) je hypotetický stroj, který by se dovedl bez přísunu vnější energie trvale pohybovat. Je to představa starého původu, už ve 12. století navrhl takový stroj indický astronom Bhaskara II. Od té doby se našla nepřehledná řada vědců i laických vynálezců, kteří se snažili o sestrojení takového stroje a kteří se pokoušeli získat na jeho výrobu patent. Dodnes se však nikomu nepodařilo funkční perpetuum mobile sestrojit. Existují sice dlouhodobě pracující stroje s magnety, s minimem kontaktu mezi součástkami, takže je v maximální míře omezeno tření a odpor vzduchu, ale ani ty se nemohou pohybovat nekonečně nehledě k tomu, že nejsou schopny žádného energetického výdaje. Trvale se pohybující stroje se sice podařilo sestrojit, např. hodiny, ale jejich funkce vždy spočívá na nějakém skrytém přívodu energie, u náramkových hodinek je to pohyb paže, jiné využívají teplotní rozdíly.

Hodnocení: Sestrojit trvale se pohybující stroj, nebo stroj trvale vydávající energii (tepelnou, světelnou aj.), aniž by energii získával, je teoreticky nemožné, protože by porušoval fyzikální zákony, a to buď první nebo druhý zákon termodynamiky. Podle toho se tyto hypotetické stroje dělí na perpetuum prvního a druhého druhu. První zákon termodynamiky o zachování energie říká, že energii nelze ani stvořit ani ji zničit. Proto nelze energii trvale vydávat bez dodání další energie. Podle druhého zákona se teplo vždy předává od teplého tělesa směrem k tělesu studenějšímu. Teplo, tedy energie se rozptyluje ve smyslu entropie. Perpetuum mobile tedy nelze z principiálních teoretických důvodů sestrojit. Proto patentový úřad v USA odmítl vydávat patenty na výrobu strojů na principu perpetuum mobile bez předložení funkčního modelu. Přesto se dodnes někteří vynálezci snaží obejít úřady i fyzikální zákony tím, že předpokládají existenci dosud neznámých energií, např. kosmické, nebo tzv. „volné energie“ nebo konečně energie duchovní. Kosmickou energií údajně jsou napájeny přístroje firmy Aquapol, které jsou nabízeny k vysušování staveb (viz Odvlhčování staveb). Kosmické, tvrdé záření sice existuje, ale je jen obtížně zachytitelné, má jen minimální hustotu a hlavně je zatím nevyužitelné. Volná energie je fyzikální termín pro použitelnou část energie určitého zdroje, zbylá, větší část energie se označuje jako vázaná. Podle pseudovědeckých, mylných názorů lze však využít veškerou, tedy i vázanou energii, a proto i tato energie je jimi označována jako energie volná. Pokud jde o duchovní energii, tak její existence nebyla nikdy prokázána, nehledě k tomu, že jde o protimluv. Energie je totiž ekvivalent hmoty, jak plyne i z Einsteinova zákona. Duchovní, „nehmotná energie“ by tedy nikdy nemohla ovlivnit hmotné těleso.