O cílech klubu Sisyfos pro Kladenský deník

Český klub skeptiků Sisyfos vznikl na jaře roku 1995. V současné době má asi 400 členů. Jeho vznik byl přirozenou reakcí racionálně myslících lidí na mohutný příliv iracionality, které vyšla vstříc i média. Boom iracionality se netýká jen naší země, je to jev celosvětový. Cílem skeptického hnutí a jeho organizací je podporovat kritické myšlení a zdravý rozum, zamýšlet se nad příčinami konjunktury iracionality. Protože je to práce sisyfovská, nese náš klub název Sisyfos. Je více příčin iracionality a dokud budeme lidmi, nezbavíme se jich. Jediné, co se s tím dá dělat, je tyto příčiny pochopit a chovat se podle toho (poslední 2 věty jsou volnou citací z knihy Fr. Koukolíka/Jany Drtilové „Základy stupidologie - život s deprivanty II“, kde se o iracionalitě člověka lze dočíst mnoho zajímavého).

O iracionalitě v medicíně krásně píše profesor Masarykovy univerzity Vojtěch Mornstein ve své knize „Utopený Archimedés“. Krásný a výstižný je i úvod k této knize od básníka a lékaře Miroslava Holuba. Stručně a jasně je zde vyjádřena podstata věci. Posuďte sami:

O tom „zákonu v nás“

Tato kniha nepotřebuje úvod ani závěr, neboť je zavřena sama v sobě a otevřena světu, v němž si blbost dosud přijde na svý, jak pravili klasici Voskovec a Werich.

Proto rozvedu jen tuto epizodu ze života:

Když jsem hodlal článek zde přítomného Vojtěcha Mornsteina o jedné alternativně medicínské absurditě uveřejnit v jistém kulturním časopisu, vetoval jej pan šéf slovy - Kdepak, to je moc radikální, to bychom v rámci objektivity museli uveřejnit taky toho pána, co máchá v televizi rukama za příčinou uzdravení abonentů.

Velikost tohoto úpadku je pak v tom, že pan šéf byl velmi vzdělaný praktikující lékař.

A v tom je jádro pudla.

Nejde o to, že se v této zemi vyskytne 50 000 alternativních medicinmanů, ti to mají jednak z poctivé selské víry, jednak z blbosti a jednak z komerčního úspěchu. Jde o to, že jistá část akademické obce je pohotova zapomenout na vzdělání a vzývat magii doby rudolfinské, abychom byli aktuální. Jde o to, že se jinak probudilému a obětavému vzdělanci jeví psychotronik jako oponent, to jest v podstatě partner, jenž „v rámci mediální objektivity“ musí být slyšán.

Bohu a Paracelsovi žel, není tomu tak.

Homeopat není oponentem fyzikálního chemika.

Astrolog není oponentem astrofyzika.

Atlantida není oponentem posunu kontinentálních ker.

Duchovno není oponentem neurobiologie.

Mention není oponentem fotonu.

UFO není oponentem projektů NASA.

Elan vital není oponentem replikace DNA.

Spiritistická materializace není oponentem systémů MHC savců.

Jde o zcela mimochodné systémy (slova systém i pro mýty užívám proto, aby se Lévi-Straussové nezlobili). Nejde o protiklad poezie – věda, ani jedno ani druhé nesnáší nedovzdělanost a přitroublost, jde o protiklad snadné víry, šmrncnuté populismem nad úroveň zdejších politických argumentů, a tvrdé, každodenní a morálkou (ano, zajisté, morálkou) podložené práce. Pro držitele vědeckých titulů je účast v pavědách a produkce clusterových komodit především selháním morálním, ztrátou onoho „zákona ve mně“, jenž se rozvíjí od prvních univerzitních přednášek a praví, co lze a co nelze, nebo aspoň co asi lze a co asi nelze, co je ještě vědecký terén a co už je jen volné vymejšlení a slovní manipulace. Potracení onoho zákona je selháním, které už bychom u nás mohli dobře znát, zaživše na vlastní kůži alternativní nauky mičurinské biologie a marx-leninismu. Sepsal jsem a v Květech uveřejnil esej (v roce 1993 to ještě šlo, kdepak dnes, dneska vychází časopisecky i knižně v USA) o severokorejském systému Kenrak, vycucaném z marx-leninských prstíků pod vedením samého bájného Kim Ir Sena. Systém by byl dnes podstatou i dikcí ozdobou jakéhokoli Jitra šamanů, Praktické pyramidologie pro školu i dům, či Bible urinoterapie.

Systémy pavěd a věd nemohou v podstatě diskutovat. Jeden si žádá maxima slov a snadných poetistických spojů, druhý maxima dat, tj. reprodukovatelných a bezpečnou statistikou podložených výsledků i dbalého a organizovaného myšlení. Pro jeden je argument, že se tetička vyléčila, dostačující. Pro druhý nestačí ani dvě stě tetiček a dvě stě stran pročtené odborné literatury.

Oba systémy nemohou diskutovat, protože je to diskuse intelektu s ječením sirén.

Zejména za stavu, kdy se aktivní vědecký pracovník a vzdělaný, tj. nezapomětlivý lékař může této apriorně skoro marné diskusi věnovat jen tak bokem, asi tak jako se věnuje ošívání proti mouchám, ještě než zavolá sanitáře a uklízečku. Zatímco cituplný psychotronik a zocelený bojovník s geopatogenními zónami diskutuje vždy na plný úvazek, zplna srdce a zplna huby.

Pokládám proto za veliké štěstí pro intelektuální úroveň českého knižního trhu, přichází-li ve Vojtěchu Mornsteinovi vědecký pracovník s oním „zákonem v sobě“, který se věnuje boji s programovým topením Archimedů se systematickou pozorností a jen nejnutnějším sarkasmem.

I když je boj se sirénami pro tuto chvíli skoro marný, má svůj dlouhodobý význam: jak by pravil pan Prévert, je třeba někdy říci Ne, třeba jen k záchraně té cti sporé.

V souladu se svým posláním organizuje náš klub zajímavé přednášky. V Praze se konají jednou měsíčně, vždy je to čtvrtek, od 17.00 hod v budově Akademie věd. V září to bude čtvrtek 26.9. a přednášet bude prof. Zd. Veselovský na téma „Iracionalita ve vztahu ke zvířatům, jejich antropomorfizace“. Také v Kladně pořádá Sisyfos od ledna 2002 přednášky a to ve studovně Středočeské vědecké knihovny – po prázdninách je to každou druhou středu v měsíci od 17.00. Po přednášce odpovídají přednášející na dotazy posluchačů. Přednášeli zde již např. známý astrofyzik a popularizátor vědy Jiří Grygar nebo lékaři Jiří Heřt (autor knihy „Homeopatie, clusterová a antroposofická medicína“ a nyní vychází jeho „Akupunktura“), Oskar Andrýsek (známý onkolog) či současná předsedkyně klubu novinářka Věra Nosková (zakládající členka klubu). Téma říjnové přednášky, která se bude konat ve středu 9.10., je „Postmodernismus v kontextu společnosti, vědy a filozofie“. Přednášet bude Pavel Vachtl. Vítání jsou všichni posluchači, kteří se zamýšlejí nad problémy moderní doby. Všechny přednášky jsou určeny pro veřejnost a jsou srozumitelné i jen minimálně poučeným laikům.

Za mimořádné zásluhy o matení české veřejnosti uděluje Český klub skeptiků anticeny pod názvem Bludný balvan. Ceny za rok 2001 byly uděleny v březnu tohoto roku. Bližší lze spolu s dalšími informacemi o našem klubu nalézt na internetu na adrese www.sisyfos.cz