Dopis Ježíškovi

Milý Ježíšku,

srdečně Tě zdravím před Tvými 2009. narozeninami. Někteří hvězdáři sice tvrdí, že ve skutečnosti jsi ještě o 4 až 7 roků starší kvůli tomu, kdy přesně se zjevila hvězda nad Betlémem, kde ses narodil v jesličkách, ale mezi námi – copak na těch pár letech po dvou tisíciletích nějak záleží? Stejně je úžasný, jak mladě pořád vypadáš.

Už je to víc než půlstoletí, kdy v naši titěrné republice přišli k moci divní lidé v kožených kabátech a jejich kápo Antonín tvrdil před Vánoci v rádiu, že už nebudeš nosit našim dětem dárky Ty, ale jakýsi dědek Mráz ze Sibiře. To mi připadalo cynické; na Sibiři tehdy byly samé gulagy, kde měl třeba Ivan Děnisovič velké starosti, jak přežít nejbližší den a sotva by mu zbyla energie a prostředky na zhotovení dárků pro československé děti. Naštěstí Ty jsi na nás nezapomněl a za dárky, které jsi nosil mé sestře i mně, ale také později našim dětem, Ti ještě jednou moc děkuju. Pak nějakým zázrakem, na kterém máš nejspíš také podíl, protože se určitě kamarádíš se svatou Anežkou Českou, ti divní lidé právě před dvaceti lety převlíkli kabáty a všichni jsme se radovali, že teď už zase budou všechny děti i dospělí vědět, že vánoční dárky pořád nosíš právě Ty.

Jenže chyba lávky, najednou se před Vánoci v obchodech začaly objevovat postavy nebo kresby obézního vousatého staříka s červenou kapucou, který se tomu dědkovi ze Sibiře náramně podobá, jenomže se jmenuje po nějakém Klausovi. Představa, že by Klaus nosil dárky pro má vnoučata, je docela legrační; ten má úplně jinší věci v hlavě...

A tak jsem rád, že naše vnoučata se stále těší na dárky od Tebe a několik týdnů před Vánoci jsou dokonce podezřele hodná, protože vědí, že si to tak přeješ. Sám si přeju, aby byla v naší republice takhle hodná nejenom všechna vnoučata, ale i jejich rodiče, prarodiče a ostatní příbuzní.

S předvánočním pozdravem,

Tvůj

Jiří Grygar

Vyšlo v prosinci 2009 v měsíčníku Reader´s Digest č. 12, str. 40.