Načítám...

Arndt-Schulzův zákon

Tento „zákon“ má vysvětlovat rozdíly v účinnosti různě koncentrovaných biochemických látek. R. Arndt a H. Schulz se koncem 19. století mylně domnívali, že nízké koncentrace látek mají povzbuzující účinky na metabolické procesy, silnější koncentrace mají účinek tlumivý, a koncentrace vysoké působí ochrnutí a smrt. Tento názor považovali ze základní biologický zákon. Ten se stal důležitým argumentem pro teorii homeopatie, která tento názor generalizovala, změnila a deformovala jeho smysl: čím nižší je podle homeopatů obsah a koncentrace látky, tedy čím větší je její ředění, tím větší je její léčivý účinek (proto „potenciace“) bez ohledu na absenci molekul účinné látky při vysokých ředěních za Avogadrovou hranicí.

Hodnocení: Pozorování obou autorů platí jen pro některá léčiva a jen v určitém rozsahu. „Zákon“ jako obecný princip je v rozporu se zjištěním farmokodynamiky, že naopak účinnost každé látky od nuly směrem výše plynule stoupá až k nasycení receptorů nebo až k hranici toxicity, kdy už může látka působit jiným mechanismem. Homeopatický výklad odporuje tomuto nespornému pravidlu a jeho použití pro látky ředěné pod Avogadrovu hranici je už úplný nonsens.

Odkazy: Heřt J. a kol.: Homeopatie, clusterová medicína, antroposofická medicína. Nakl. Lidové noviny, Praha 1997
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace