Eurytmie

Eurytmie („krásné rytmické pohyby“) je zvláštní způsob rytmického tance, spojeného s prvky řeči. Vymyslel ji Rudolf Steiner jako součást své „duchovní vědy“, antroposofie, a prezentoval ji jako „řeč andělů“. Je o cvičení „duchovní“, oduševnělé, které má povzbudit duševní a duchovní vývoj člověka, zejména dítěte. Vychází z mystických a astrologických principů (viz Astrologie). Pohyby mají svůj význam, jsou provázeny slovy, která souvisejí se Zvěrokruhem. Určité pohyby představují samohlásky, jiné souhlásky. Dvanáct souhlásek odpovídá počtu znamení Zvěrokruhu, stejný je i počet hudebních klíčů, sedm souhlásek odpovídá původnímu počtu planet a totéž platí o druzích pohybu a pauzách. Eurytmii používá místo tělocviku především Steinerem založené Waldorfské školství.

Eurytmie má ovlivňovat současně tělesnou, duševní i duchovní stránku člověka a má mít i léčebný efekt. Proto se někdy mluví o léčebné eurytmii, kterou lze zařadit do rámce léčby uměním, arteterapie. Pomocí eurytmie údajně pacient vyjadřuje své pocity, tužby. Vede ho to k sebeuvědomění a zdokonalování a motivuje k aktivnímu zájmu o léčbu. Metodu používají učitelé Waldorfských škol, psychologové nebo speciálně vyškolení cvičitelé, kteří se vzdělávají v dlouhodobých, i víceletých kurzech.

Hodnocení: Eurytmie má sice pseudovědecké prvky, ale Steinerovi se podařilo intuitivně navrhnout metodu, která spojuje rytmické pohyby s rytmikou řeči a má jistý výchovný i terapeutický efekt. Rytmické prvky ve výuce i umělecké výchově mohou nepochybně pozitivně ovlivnit vnímání i vzájemnou komunikaci dětí, a jako pomocná terapie může mít eurytmie příznivý, samozřejmě jen nespecifický efekt jak na tělesnou, tak i na psychickou stránku pacienta. Mystické prvky jsou ovšem balastem, bez kterého se rytmické cvičení může obejít, a který je součástí plánované indoktrinace dětí iracionální Steinerovou antroposofií.

Odkazy: Heřt J. a kol.: Homeopatie, clusterová medicína, antroposofická medicína. Nakl. Lidové noviny, Praha 1997
Heřt J.: Antroposofie a Waldorfské školství. Sborník Věda kontra iracionalita 2. Academia 2002, 144-161