I ty, Brute (Přemku)?

Firma Aquapol vyrábí úžasné přístroje k odvlhčování zdí, které bohužel odvlhčovat nemohou. Aktivity firmy jsme už v r.2000 ocenili Bronzovým Bludným balvanem za matení veřejnosti, a další, tentokrát Zlatý Bludný balvan za rok 2006 jsem udělili redakci časopisu Vesmír za propagaci a "vědecké" vysvětlení činnosti zázračného hrnce. I jeden pořad ČT se k naší kritice připojil. Nicméně firma existuje stále a vyrábí a zřejmě i úspěšně prodává své nesmyslné výrobky. Je proto nejvyšší čas připomenout zásluhy firmy, Vesmíru a nyní také pana Přemka Podlahy na dalším balamucení veřejnosti.

Noticka k pořadu Receptář prima nápadů odvysílanému dne 19. 2. 2012

Motto:
Svoboda slova, ta nádherná svoboda, obnáší i to, že kdo chce, může plácat co chce a svobodně pouštět do světa i nebetyčné blbiny, a nikomu nevadí, že tak činí nikoli proto, že je pomýlen, chud na duchu a rozumu mdlého, ale prostě proto, aby nepozorné důvěřivce bezostyšně obalamutil a okradl ku svému obohacení. Svoboda bez morálního imperativu rovněž nese díl odpovědnosti za fakt, že darebáctví se zvolna stává veřejně trpěnou normou. Podvody možno schovat pod kabát seriozních televizních pořadů, honosících se dlouholetou tradicí a diváckou oblíbeností pro svou lidovost, v níž by nikdo nehledal masivní skrytou reklamu a jejíž lidově vystupující protagonisty by nikdo nepodezíral z hrabivosti a morálního úpadku.


Příkladem je 19. února tohoto roku odvysílaný díl nesmrtelného pořadu Receptář prima nápadů 2012. Po asi 23 minutách různých rad a návodů pro pořad příznačného a obvyklého rázu nastoupila skrytá reklama zázračného přístroje, jímž má být vysoušeč zdiva, nabízeného firmou AQUAPOL, spol. s r.o.

Skrytý reklamní šot moderátorka uvedla konstatováním, že častým problémem starších staveb je vlhkost zdiva od vzlínající vody a obrátila se s otázkou: co prý se s tím dá dělat? na seriozně vyhlížejícího muže, sedícího proti ní, aniž by se zmínila, proč se ptá právě tohoto pána, zda to má být majitel vlhkého domu či expert na boj s vlhkostí. Z titulku, který se nakrátko rozsvítil na obrazovce, si divák mohl přečíst toliko, že pán se jmenuje Miroslav Pejčoch. Možností je více, pravil Pejčoch a vyjmenoval některé z oněch možností boje s vlhkostí, např. podřezávání zdiva, dodatečné vkládání hydroizolace nebo nerez plechů, chemická injektáž, vzduchoizolační metody, kdy se odvětrává podlaha, kanálky ve zdivu, svody vody od objektu. Ten pán mluví zasvěceně a ví, o čem mluví, musel si po vyslechnutí tohoto výčtu v duchu pomyslet divák a zbystřil – zvláště ten divák, který má trápení s vlhkými zdmi své nemovitosti.

Nato moderátorka v předem připraveném rozhovoru panu Pejčochovi jakoby namítla – ve skutečnosti přihrála na odpověď – konstatováním: „To jsou poměrně složité stavební úpravy.“ A jedním dechem pokračovala další přihrávací otázkou: „Neexistuje něco jednoduššího?“ Pejčoch reagoval pohotově a jistým hlasem pravil: „Ano, jsou fyzikální metody, kdy se do objektu instaluje přístroj, který vysílá magnetické pole, a to pole, jak prostupuje zdivem, zeslabí to vzlínání natolik, že ta voda pomaličku sestupuje dolů, do podzákladí.“

Na otázku zvídavé moderátorky, kolik takových přístrojů je pro dům potřeba, Pejčoch diváky ujistil, že stačí jeden přístroj pro rodinný dům, protože „má dosah až 13 m, umísťuje se nejčastěji do středu domu, pokud dispozice domu dovolí. Pokud jsou zdi jinak než ve středu, musí se i s tím přístrojem uhnout.“

Na stolku ležící záhadný předmět, připomínající nabílo natřený „papiňák“ s háčkem na zavěšení, na žádost moderátorky Pejčoch popsal tak, že se jedná o přístroj „z pohledu elektrické energie pasivní, není to do zásuvky, je to vlastně naladěná anténa, která přijímá z energie, která je kolem nás, jen určitý interval frekvencí a ty dále vysílá, a právě tyto frekvence točí ten tok tý vody směrem dolů, do podzákladí“ .... no vida, diváku div se! Že by neplatil zákon o zachování energie? Tvrzení Aquapolu, že přístroj svými cívkami vybírá z okolí jen určité frekvence, které jsou účinné pro otočení směru vzlínání vody, je samozřejmě nesmysl. Vysoušet by v tom případě měly tyto frekvence i bez krabice s cívkami. Cívky jen rozptylují dopadající vlny a mění tedy směr jejich šíření do okolí. Pejčoch v pořadu Přemka Podlahy „Receptář prima nápadů naprosto polopaticky popsal, jak se skoro z ničeho vyrábí energie, kterou Aquapol, spol s r.o. nabízí každému, kdo projeví zájem – stačí objednat, koupit, zavěsit a už to frčí. Trvale, pořád, jako perpetuum mobile.

Následně Pejčoch trochu ubral plyn a naznačil, že přístroj není absolutně všemocný – upřesnil totiž, že vzlínající vlhkost není jediná vlhkost, která se může v domě objevit, těch druhů vlhkosti je víc – např. může ve sklepě zlobit tlaková voda, kdy kolísá hladina spodních vod nebo vlhkost kondenzovaná v rozích domu, které promrzají – vždycky by prý měl zjistit odborník, jaké příčiny vlhkosti jsou a podle toho zvolit pak postup. Tímto doporučením Pejčoch otevřel zadní vrátka, pro řešení problémů s případně reklamujícími kverulanty, kteří by si stěžovali, že přístroj koupili a mají stále vlhko – přístroj totiž funguje jen na vzlínající vlhkost, máte-li jinou, je to Váš problém, měli jste si nejprve pozvat odborníka a nechat zjistit příčiny vlhkosti! Lze totiž předpokládat, že 99% majitelů vlhkých zdí žádného odborníka volat nebude a rovnou koupí zázrak. Aby se tak stalo, moderátorka nenechala nadšení diváků s vlhkým zdivem po předchozí Pejčochově poznámce opadnout a přihrála mu další otázkou: „Nicméně problém se vzlínající vlhkostí by měl tento přístroj vyřešit?“ – „To stoprocentně !“ prohlásil bez zaváhání s naprostou jistotou Pejčoch.

Pro diváky, kteří by po tom všem, co dosud na vlastní uši slyšeli z televize, nepropadli nadšení ze zázračného přístroje, moderátorka střelila další otevřenou přihrávku: „Můžete mi shrnout všechny výhody tohoto zařízení?“ Pejčoch jí ochotně vyhověl a výhody shrnul slovy: dům se vysuší bez zásahu do materiálu, bez hluku, špíny, chemie, bez rekonstrukce toho domu, další obrovskou výhodou je, že na chalupě, protože to není do zásuvky, to nemusíte mít zapojeno trvale v síti - shodíte jističe a můžete jet domů ... ! Divák úžasem nedýchá – neslýchaně skvělá věc ! – proč platit zedníky, izolační hmoty, nerezové plechy, podřezávat zdi, vrtat do nich kanálky a dělat si v domě binec, když stačí objednat přístroj, který „není do zásuvky“, nic nespotřebuje ani nepotřebuje – stačí jej jenom zavěsit a začne sám pracovat a pracuje a pracuje ... – jeho „naladěná anténa, která přijímá z energie, která je kolem nás, jen určitý interval frekvencí a ty dále vysílá, a právě tyto frekvence točí ten tok tý vody, směrem dolů, do podzákladí ...“ – jednou pro vždy je po starostech a trablech s vlhkostí – to je tedy něco!

Pro majitele vlhkých nemovitostí, které by Pejčochův výklad o kladech divotvorného přístroje zcela nepřesvědčil, měla moderátorka nachystaný závěrečný trumf, jímž reklamní šot kulminoval: nastoupilo svědectví pana Šturmy – majitele domu, v němž byla reportáž natočena. Ten potvrdil, že s přístrojem má velmi dobré zkušenosti a dodal, že v jeho domě, který je z r. 1931, byly problémy s vlhkými zdmi asi do výše půl metru, avšak po zavěšení přístroje do půl až tři čtvrtě hodiny opadala ve sklepě veškerá omítka, která do té doby byla mokrá. Zařízení má v domě dodnes – už 19 let, prohlásil spokojeně a jeho slova byla provázena záběrem kamery na zeď s opravdu hodně opadanou omítkou. Tak měl být divák zbaven posledních pochybností a zcela utvrzen v tom, že před dlouhými 19 lety si pan Šturma přístroj pořídil, zavěsil a dodnes mu pracuje – tedy celých dlouhých 19 let, bez zapojení do zásuvky a zřejmě bez jakékoli údržby, neb se o žádné nezmínil – přístroj jenom visí a pracuje – no není to zázrak?

Abych nezapomněl: k posílení účinků reklamního šotu byl do pořadu „Receptář prima nápadů“ zamontován ještě jeden reklamní „prima nápad“ – soutěž: Tři šťastlivci, kteří správně odpoví na kvizovou otázku: k čemu že je přístroj na vysoušení zdiva od firmy Aquapol dobrý?, získají přístroj, a to dokonce s výraznou slevou.

Jsem si jist, že určitě znám tu jedinou správnou odpověď, k čemu ten zázrak je – je to odpověď velice stručná a výstižná, publikovat se však nedá a slevu na přístroj bych za ni určitě nedostal. Nevadí, nechtěl bych jej, ani zadarmo – obávám se totiž, co by se stalo, kdyby přístroj měl nějakou výrobní vadu, u tak sofistikovaného přístroje by nebylo čemu se divit. Co třeba, kdyby neměl již z výroby zcela správně vyladěnou anténu na odběr a vysílání té energie „co je kolem nás“, co kdyby z energie v mém domě odebíral jiný interval frekvencí než je třeba, a ty by pak permanentně vysílal skrze zdi mého domu? Mohlo by se stát, že namísto „otočení toku tý vody směrem dolů do podzákladí“ za účelem vysušení vzlínající vlhkosti ze zdí, by došlo k otočení toku vody ve vodovodu anebo k vysušení studny, a to nehodlám riskovat.

Závěrem k reklamnímu šotu ukrytému v pořadu Přemka Podlahy: Receptář prima nápadů, 2012/7 vysílanému dne 19. února 2012 připojuji několik poznámek:

Poznámka první:
Divák, který by nahlédl do obchodního rejstříku, by se dočetl ve výpisu pro firmu AQUAPOL, spol. s r.o., se sídlem Tábor, Chýnovská 1917/9, PSČ 390 02, IČ 145 04 162, že jednatelem této firmy byl po jistou dobu jakýsi Miroslav Pejčoch.

Poznámka druhá:
Divák, který by nahlédl do seriozní encyklopedie, by se dočetl něco v tom smyslu, že perpetuum mobile je označení pro hypotetický stroj, který dosud nikdo nesestrojil a jehož sestrojení, resp. fungování je pokládáno za vyloučené, protože v principu porušuje uznávané fyzikální zákony (tzv. perpetuum mobile prvního druhu, porušující první termodynamický zákon (zákon o zachování energie) nebo perpetuum mobile druhého druhu porušující druhý termodynamický zákon). Reálně existují pouze tzv. zdánlivá perpetua mobile – mechanismy, které mají extrémně malou spotřebou energie (ke svému chodu využívají např. malých rozdílů teplot nebo tlaku mezi dnem a nocí). Takový stroj nepracuje bez energie, spotřebovává nepatrné množství energie, jeho použití je velmi omezené pro velmi nízký výkon.

Poznámka třetí:
„I ty Brute?!“ měl prý zvolat v šoku Julius Caesar, když mu dýku do žeber vrazil Brutus, nejvěrnější z věrných – stejně by si mohli povzdechnout věrní Přemka Podlahy, kterým on, jemuž léta věří, mezi svými gratis předávanými prima nápady se věrolomně pokouší podsunout nápad evidentně blbý a drahý (zázračný přístroj sice „není do zásuvky“, takže sice „nic nesežere“, ale jeho cena – o níž se taktně v reportáži pomlčelo – se pohybuje v řádu desítek tisíc – po poslední koupeli Prahy ve Vltavě se prý našli důvěřivci, kteří se nechali obrat o celých 40 tisíc za zázračný přístroj od téže firmy).

Kde jsou ty časy, kdy nám Přemek Podlaha ve svém pořadu přinášel úžasné návody typu jak vypěstovat obří dýně či jak předělat starou pračku a nepotřebný dětský kočárek na zahradní sekačku trávy, tedy nezištně a neškodně radil, jak za málo peněz, ne-li zadarmo, pořídit užitečnou věc. Zdá se, že Přemek jde s dobou a po vzoru jiných se i on ve svém pořadu pokouší spoluobčany ohlupovat skrytou a navíc klamavou reklamou zjevných nesmyslů a navádět je, aby vyhazovali peníze za drahé podfuky, jen když to sype! Ale hlásat bludy a znesvětit k tomu pořad Prima nápady, to od Přemka, ani od TV Prima, moc prima nápad není.