Ekologický zdroj energie z Rapperswilu

Koncem roku 1994 se objevila v některých našich denících zpráva, že se ve Švýcarsku po intenzívním výzkumu podařilo vyvinout nový ekologicky čistý zdroj energie. Zpráva pocházela z tiskové konference pořádané švýcarskou firmou RQM se sídlem v Rapperswil. Vynálezci nazvali nový zdroj "kosmický kvantový motor" – zkratkou RQM (Raum-Quanten-Motor).

RQM-motor využívá údajně energii, kterou je prostoupen celý náš vesmír a která zatím unikala pozornosti vědy. Zařízení vyrábí elektrický proud, nezamořuje ovzduší a nepotřebuje připojení k elektrárně. Podle firemních propagačních letáků, časopisu "Magnetik" (první číslo vyšlo v roce 1994) i podle novinové zprávy ohlásila již akciová společnost RQM se sídlem v Rapperswil (místo na břehu Bodamského jezera) sériovou výrobu těchto motorů. Od poloviny Zpráva z roku 1994 slibovala, že v roce 1995 bude "motor" na trhu ve variantě s výkonem zhruba 20 kW, v roce 1996 pak měla být uvedena na trh i silnější varianta agregátu s výkonem přes 200 kW.

Na nový ekologický zdroj energie nevyžadující ani palivo ani připojení k elektrárně bylo možné zakoupit poukázku opravňující k přednostnímu dodání "motoru" a desetiprocentní slevu z konečné ceny – cena za poukázku na menší motor byla 9000 švýcarských franků, za větší 60000 franků. Elektrický proud vyráběný RQM-motorem může být použi i pro továrny, soukromé domy, dílny, průmyslová zařízení, pro automobily, lokomotivy a lodě. Potud zpráva a prospekty z Rapperswilu.

Motor údajně využil teorii švýcarského fyzika Olivera Cranea, který před dvěma lety zemřel. Jak se lze dozvědět z Craneovy posmrtné monografie a také z propagačních letáků firmy a z časopisu Magnetik, Crane třicet let pracoval na nových základech fyziky a kosmologie. Podle jeho představy, která nedošla uznání, je "uprostřed vesmíru" centrální "kvantový oscilátor", který mechanicky kmitá s nepředstavitelně vysokou frekvencí a vysílá do vesmíru vlny s nesmírně velkou energií. Ty se odrazí od krajů vesmíru a při svém postupu zpět k centrálnímu oscilátoru se skládají s vlnami postupujícími od oscilátoru. Vesmír je proto vyplněn stojatými vlnami s energií, která je stokrát až tisíckrát větší než sluneční energie dopadající na povrch naší Země. Kromě velké intenzity má energie tohoto kosmického vlnění výhodu i v tom, že je k dispozici všude a pořád, na Zemi tedy po celých čtyřiadvacet hodin denně.

Skeptický člověk, byť se nezabýval fyzikou, si jistě řekl, že to je příliš krásné, než aby to bylo pravda. Člověk se zájmem o fyziku se kromě toho podivil tomu, jak se může ultrazvuk šířit mezihvězdným a mezigalaktickým prostorem. Fyzik a kosmolog jistě namítl, že je dnes dobře známo, že náš vesmír nemá žádná význačná místa jako je střed a okraj. Nicméně nabídka prodeje byla konkrétní, motory byly vyfotografovány na firemních letácích, uváděly se jejich technické parametry – například i to, že v době, kdy se výstup motoru nevyužívá, může zařízení sloužit k dodávání elektrického proudu zpět do energetické sítě. Cena udělená v listopadu 1994 v Bruselu řediteli společnosti RQM panu Lehnertovi na výstavě EUREKA ´94 za kvantový motor (kopii diplomu společnost RQM AG rozesílala potenciálním zájemcům o koupi motoru) zviklala patrně i mnohého skeptika a přivedla ho k opatrnému závěru, že něco na tom zřejmě musí být.

Motor, k němuž vydala firma RQM i technickou specifikaci, není ovšem dodnes v provozu. Základní podmínkou, aby motor z Rapperswilu fungoval tak, jak jeho tvůrci uvádějí, je totiž přítomnost dostatečné energie v prostoru, odkud má být odebírána. Jednoduchý výpočet však ukáže, že energie, dostatečná k tomu, aby po přeměně na elektrický proud představovala v "kvantovém motoru" výkon desítek nebo stovek kilowattů, nemůže být v našem vesmíru k dispozici.

Stačí vyjít ze dvou bezpečně ověřených faktů. První z nich je rozpínání našeho vesmíru. To musí překonávat gravitační přitahování působící proti rozpínání. Z měření rychlosti rozpínání a z jeho zpomalování byl určen interval, uvnitř kterého naprosto jistě leží – zatím ne přesně zjištěná – průměrná hustota hmoty ve vesmíru. Kraje tohoto intervalu jsou 10^-28 kg/m³ a 10^-26 kg/m³. Tento výsledek vyplývá z fundamentálních vlastností gravitačního přitahování a z bezpečně změřených vlastností vesmíru. O jeho správnosti se dá pochybovat stejně málo, jako například o platnosti zákona zachování energie. Kdyby byla střední hustota hmoty ve vesmíru větší než 10^-26 kg/m³, vesmír by se nyní smršťoval, což je v rozporu s pozorováním.

Na první pohled nemá tento poznatek nic společného s energií. Ve skutečnosti však horní hranice 10^-26 kg.m^-3 neomezuje jen průměrnou hustotu hmoty ve vesmíru, ale i průměrnou hustotu energie. Jedním ze základních poznatků fyziky dvacátého století totiž je, že i energie, a to energie jakéhokoli druhu – třeba elektromagnetické záření nebo elektrické a magnetické pole – má stejně jako hmotné částice gravitační účinky. Vyjadřuje to známý Einsteinův vztah E = m.c² o ekvivalenci hmoty (m) a energie (E). Konstanta úměrnosti c² je čtverec rychlosti světla.

Přepočte-li se horní hranice intervalu možné hustoty hmoty v současném vesmíru na hustotu energie, vyjde, že průměrná hustota energie ve vesmíru nemůže být v žádném případě větší než 10^-9 J/m³ (joulu na krychlový metr). Připomeňme, že energie, kterou výzkumníci z Rapperswil chtějí využívat, je podle nich samotných přítomna všude ve vesmíru – ostatně to vychází i z představy jejich teoretika Olivera Cranea o tom, že jejím nositelem jsou vlny prostupující celý vesmír.

K dalšímu výpočtu vezmeme horní hranici možné hustoty energie 10^-9 J/m³, což je nejpříznivější případ, jaký si můžeme pro realizaci zařízení využívajícího kosmickou energii představit. Protože výkon jednoho wattu je joule za sekundu, musel by agregát s výstupním výkonem 100 kW odebrat za jednu sekundu kosmickou energii z objemu rovného 1014 m³. Takový objem má krychle s délkou hrany zhruba 50 kilometrů. Energie by musela do motoru proudit v tomto případě rychlostí zhruba 50 km/s. Je to rychlost větší než má jakýkoli ultrazvuk, nicméně nepředstavuje principiální mez rychlosti, jakou může energie proudit. Tou je teprve rychlost světla, která je pro jakoukoli rychlost a tedy i pro rychlost toku energie mezí principiální.

Kdyby jakákoli všudypřítomná kosmická energie s nejvyšší možnou hustotou
10^-9 J/m³ v našem vesmíru proudila nejvyšší možnou rychlostí 3.10⁸ m/s, byla by hustota jejího toku plochou kolmou na směr tohoto toku rovna 0,3 wattu na čtverečný metr. Je to přibližně čtyřtisíckrát méně než je hustota zářivého toku, kterou naši Zemi zásobuje Slunce. "Kvantový motor" by musel mít sběrač s plochou rovnou zhruba 3.10⁵ m², aby zachytil z této kosmické energie 100 kW. Kdyby byl kruhový, byl by poloměr takové plošné "antény" roven zhruba třem stům metrů.

Uvedený výpočet vzal ovšem za základ nejvýhodnější možnou situaci pro propagovaný kvantový motor. I tak, jak je vidět, by si konkurovaly v odběru kosmické energie i motory navzájem dosti vzdálené. Je tedy vyloučeno, aby vesmír byl prostoupen jakoukoli energií, která by byla rozptýlena poměrně rovnoměrně v jeho objemu a byla "stokrát až tisíckrát větší" než sluneční energie při povrchu Země, jak se to tvrdí v prospektech fiirmy. Vesmír je v současné době už velmi řídký, studený a nehostinný. Velká hustota energie — v tomto případě přesněji toku energie — se v něm vyskytuje jen v relativně malých objemech, především v okolí hvězd a v jádrech galaxií.

Pohrobci švýcarského fyzika Olivera Cranea, který vypracoval podivnou teorii o centrálním kvantovém oscilátoru a o energii nesmírné intenzity, která vyplnila stojatými vlnami vesmír, neuznávají současné fyzikální poznatky a teorie. Obnovují dávno vyvrácenou hypotézu o existenci vše prostupujícího éteru, odmítají dávno dokázanou představu o izotropnosti vesmíru, v kterém neexistuje střed ani okraje, popisují podivné primitivní experimenty s rotujícími motorky, válci a magnety a prohlašují, že jimi dokázali Craneovu představu o centrálním kvantovém oscilátoru a o ohromné energii prostupující vesmír. Až potud nevybočuje jejich jednání ze způsobů, známých u všech těch, kteří pokládají současnou vědu za scestnou a domnívají se třeba, že našli novou fyziku a novou kosmologii, jak zní podtiitul Craneovy knihy. Co však je odlišné a závažné, je tvrzení, že na základě své "nové fyziky a nové kosmologie" již sestrojili agregát, který vyřeší budoucí energetické a ekologické problémy lidstva, když přitom je naprosto jasné, že jim žádný z těch strojů, které ukazují modře natřené na reklamních prospektech, nemohl nikdy fungovat.

Od nabízení poukázek na přednostní prodej "kvantových kosmických motorů" a od slibovaných termínů prvních dodávek uplynuly již tři roky. Bylo by nasnadě se domnívat, že firma RQM již neexistuje a její majitelé jsou ubytováni jinde než na břehu Ženevského jezera. Bloudění po internetu však ukazuje, že takový závěr je hrubě mylný. Můžeme tam totiž najít poznámku, z níž je zřejmé, že práce na "kosmickém kvantovém motoru", pokračují:

What is RQM-Technology? Rapperswil-Switzerland
October 3, 1997

The RQM (English: SQM = Space-Quanta-Medium) technology deals with a new electromagnetic conversion process of existing forces in nature, which can be found everywhere. These forces are similar to the well known gravitational forces. In this process these forces of nature are directly converted into electrical energy. The core of the new RQM-technology is a device protected under the Swiss Patent No. CH 687 428 A5, granted November 29, 1996. The title is "Device and Procedure for the Generation of Electromagnetic Pulses". In the meantime (within the priority deadline), the patent has been applied for in 91 countries. The procedure provides for the continual supply of the converted energy by the forces of nature similar to sun energy. However, this occurs 24 hours a day and without any great fluctuation. In the device the RQM flux which is generated acts on the free electrons of the patented core of the RQM unit and causes a potential difference (potential drop), thereby producing eco-friendly electricity.

–kd–

Překlad:

Co je technologie RQM? Rappeswil-Švýcarsko
3. října 1997

Technologie RQM (Kosmické kvantové prostředí) pracuje s novým procesem elektromagnetické přeměny sil existujících v přírodě, které se vyskytují všude. Tyto síly jsou podobné dobře známým silám gravitačním. V tomto procesu jsou tyto přírodní síly přeměňovány přímo na elektrickou energii. Jádrčm nové technologie RQM je zařízení chráněné švýcarským patentem č. CH 687 428 A5, uděleným 29. listopadu 1996. Název je “Zařízení a postup pro generování elektromagnetických impulsů”. Mezitím (v termínu zajišťujícím prioritu) byl paten přihlášen v 91 zemích. Postup zajišťuje nepřerušovanou dodávku energie získané z přírodních sil podobných energii slunce. Ta však je k dispozici 24 hodin denně a bez velkých fluktuací. V zařízení ovlivňuje generovaný tok RQM (kosmického kvantového prostředí) na volné elektrony v patentovaném jádru jednotky RQM a vytváří potenciální rozdíl (pokles potenciálu), čímž vyrábí ekologicky přátelskou elektřinu.

(Konec překladu)

Jak je vidět z nejnovější zprávy, prodělaly názory na podstatu oněch "přírodních sil", z kterých firma údajně získává elektrickou energii, značný vývoj. Nejde již o ultrazvukové vlny, kterými je vyplněn celý vesmír, nýbrž o energii podobnou "známé" energii gravitační. Nezměnilo se jen to, že slibované zařízení dodnes nikde nefunguje.