Zmínila jsem očkování,
hipík spustil peskování:
„Zbláznila ses dočista?
Vždyť z něj bude autista!“
„Jseš chytrej jak televize,
šířit jinam jdi své vize!
Má kluk dostat černý kašel?
Kdo ví, kdes ta moudra našel...“
„Tahle hexavakcína…
Kdo je moudrý, proklíná!
V horečkách ho necháš skonat,
předtím přijde krutý kómat.“
Tak jsem radši sklapla pusu,
jenom ze mě dělal husu.
Pro něj budu stejně tyran,
jejíž syn je vědou svírán.
Nakonec však v ordinaci,
vzduch zaváněl po legraci.
Píchli nám i Bexsero –
hipíku, ty posero!
Kam dál?
Kladno - 11. února 2014
Pozvánka na přednášku Klubu Sisyfos Věda a pavěda v medicíně (bludy, dogmata a falešné naděje jako ...
Út 28. 1. 2014 Přečíst
Pseudohluboké hovadiny
Stane se vám někdy, že si duchovní citát přečtete několikrát za sebou a stále naprosto netušíte, co tím chtěl básník říct? Jste lehce v šoku nad jucháním okolí nad citátem, který naprosto nedává smysl? Máte pocit, že hledíte na císařovy nové šaty, když se po vás chce, abyste obdivovali hloubku nějakých slov? Ač to možná z reakce okolí tak nevypadá, je dost možné, že jste kognitivně schopnější, než ti, kteří hloubku vidí.
St 19. 7. 2023 Přečíst
