Načítám...

Paranormální výzva má za sebou první test - proutkař v něm neuspěl

Paranormální výzva Českého klubu skeptiků Sisyfos, vyhlášená prvního ledna 2014, má za sebou první experiment. Proutkař Josef Škoda se v něm pokusil prokázat schopnost detekce a odrušení geopatogenních zón.

Paranomální výzva Českého klubu skeptiků Sisyfos navazuje na Evropskou skeptickou milionovou cenu, kterou v roce 2012 vyhlásil belgicko-vlámský skeptický klub SKEPP ve spolupráci s evropskou skeptickou společností ECSO pro každého, kdo prokáže za kontrolovaných podmínek paranormální schopnosti, resp. takové schopnosti, které jsou podle současných vědeckých poznatků nemožné. Během jednoho roku proběhly na území Evropy testy různých paranormálních schopností z oblastí jako je jasnovidnost, telepatie, telekineze, proutkařství apod. Nikdo z účastníků těchto testů neuspěl, respektive jeho výsledek nebyl přesvědčivý. Přestože v Evropě výzva trvala celý rok a v České republice půl roku, objevilo se i u nás mnoho zájemců, kteří nakonec z různých, třeba i časových, důvodů připravované testy nepodstoupili. Proto Český klub skeptiků vyhlásil novou výzvu, která je zatím časově neomezená. Pokud v ní uchazeč uspěje, získá částku deset tisíc korun a navíc se Sisyfos zavazuje takového člověka doporučit do testování nadace Jamese Randiho o milion amerických dolarů. Doporučení národní skeptické organizace je totiž základní podmínkou pro účast v milionové Randiho ceně - One Million Dollar Paranormal Challenge. Kritérium úspěšnosti bylo dosud stanoveno na 1 : 1000.

Geopatogenní zóna
Prvním uchazečem roku 2014 v rámci Paranormální výzvy Českého klubu skeptiků Sisyfos o prokázání svých domnělých paranormálních schopností se stal Josef Škoda. Tento muž se už více než čtyřicet let věnuje proutkaření. S pomocí různých druhů proutkařského náčiní (dřevěné i kovové proutky a virgule) detekuje podzemní vodu a také geopatogenní zóny. Jde o zóny tzv. negativní energie, jejichž existenci věda popírá. Proutkař je však přesvědčen o tom, že je schopen tyto zóny nejen pomocí proutkařského vybavení detekovat, ale také odrušit. Ono odrušení je na první pohled bizardní, ale proutkaři spolehlivě funguje, tedy pokud je jím detekovaná geopatogenní zóna odrušena, již ji svými schopnostmi nedetekuje. Jak ono odrušení vypadá? Stačí dát k sobě dnem vzhůru dva keramické talíře a položit je na nejvyšší bod v místnosti, kde je nalezena geopatogenní zóna.
Experiment jsme proto připravili velmi jednoduše podle modelu, který jsme si vyzkoušeli už během květinového experimentu se Stanleyem Bradleyem. Jedna skupina hodem kostkou určila, ve kterých krabicích se budou skrývat talíře v takové poloze, aby zónu odrušily a ve kterých budou v takovém umístění, aby geopatogenní zóna nebyla odrušena. Aby se talíře neposouvaly, necinkaly, či nezískaly jinou polohu, byly pevně zafixovány izolepou.
Experiment, který se konal 13. 3. v Praze, probíhal následovně: první skupina se zástupcem pana Škody hodem kostky náhodně určila, kde bude jaká poloha talířů a nachystala je do krabic. Zavřené krabice pak čekaly na zemi v místnosti na příchod druhé skupiny, ve které byl sám uchazeč. Každá krabice byla postupně postavena na nejvyšší místo v místnosti nad uchazečem dříve identifikovanou geopatogenní zónou. Uchazeč se svým proutkařským náčiním procházel zónou a podle toho jak reagovalo určoval, zda byla zóna odrušena či nikoliv. Každá krabice pak byla správně označena.
Jak test dopadl? Očekávatelně. Ve čtrnácti případech se podařilo Josefu Škodovi správně identifikovat co se v krabici skrývá (odrušovač zóny či nikoliv) a v šestnácti případech se mu to nepodařilo.

Síla sebeklamu
Bylo skutečně poučné a fascinující sledovat výkon proutkaře před testem i během samotného testu. Josef Škoda o svých schopnostech nikdy nepochyboval. Pokud věděl, zda se v krabici skrývají talíře položené na sebe tak, abych odrušily domnělou geopatogenní zónu, tak spolehlivě jeho proutky ukázaly, že je zóna odrušena a naopak. Pokud však ty samé talíře na tom samém místě byly v té samé krabici umístěny stejným způsobem, ale uchazeč nevěděl jakým, jeho schopnosti se „vypařily“. Najednou odpovídaly zcela náhodnému výskytu. Co se stalo? Nic jiného než že proutkař názorně ukázal sílu sebeklamu a práci podvědomí u těch, kteří vyhledávají geopatogenní zóny či třeba detekují bioenergii jako v případě dřívějšího testu, který jsme provedli se Stanleyem Bradleyem. Proutkaři dokáží věci správně identifikovat virgulí jenom pokud vědí, co jim má virgule ukázat. Pokud je podrobíte zaslepenému testu, přestávají jejich domnělé paranomální schopnosti náhle fungovat. Výsledek našeho testu tak vlastně není nijak přínosný pro fyziku, ale pro psychologii. Naše nahrávka testu může každému ukázat, jak pracuje podvědomí proutkařů.

Experiment v rámci výzvy proběhl korektně a bez emocí a výsledek byl jako objektivní přijat oběma stranami. Nabídli jsme panu Škodovi (což platí i pro předchozí neúspěšné uchazeče), že jsme připraveni v případě zájmu test provést znovu za případně upravených podmínek, tedy pokud zůstane zachována průkaznost experimentu.

Na videa z experimentu se můžete podívat tady:
http://www.falesni-hraci.cz/cs/paranormalni-vyzva/historie/video



Pro zájemce přidávám odkaz na článek z roku 1852, v němž William B. Carpenter popsal, jak proutkařství funguje: http://www.sgipt.org/medppp/psymot/carp1852.htm

Kam dál?

March for Science - Přidejte se k nám! Zobrazit

March for Science - Přidejte se k nám!

March for Science, aneb Pochod za vědu, je celosvětová akce, které se můžete zúčastnit i v Praze a t...
Pá 14. 4. 2017 Přečíst
Tetyana Obukhanych – další dovolávání se falešného odborníka odpůrci očkování Zobrazit

Tetyana Obukhanych – další dovolávání se falešného odborníka odpůrci očkování

Poskytujeme Vám překlad článku z webu www.skepticalraptor.com. Článek pojednává o osobě Tetyana Obukhanych, která je antivax hnutím považována za odborníka. Přitom jde o dalšího falešného odborníka.
Po 29. 4. 2019 Přečíst
Na návštěvě u léčitele Zobrazit

Na návštěvě u léčitele

Spisovatel Ivan Klíma popisuje své setkání s vyhlášeným léčitelem Jindřichem Pasekou (1928 - 2005). Článek vyšel ve Zpravodaji Sisyfa 3/2004.
Ne 3. 11. 2019 Přečíst
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace