Načítám...

O strašidlu ve Strašicích trochu jinak

Není právě okurková sezóna, máme Lisabonskou smlouvu, Ústavní soud, ne/komisaře EU, jednu kuriózní fakultu v Plzni, samé mediální perly, a přesto náš tisk na čas málem ovládlo strašidlo. Všichni víme, že hořely zásuvky, praskala okna a akvárium, ve kterém se uvařila želva, která přesto zůstala živá, že se roztříštil teploměr, hořel mokrý ručník a kapesník před nosem jednoho z obyvatelů. A také jsme slyšeli nejkurióznější výklady o příčinách řádění poltergeista nebo jiných duchovních a fyzikálních sil – samé spekulace, spekulace, spekulace.

Proč se nikdo nepodívá do historie? Tam to všechno je. Poltergeist se totiž objevoval odjakživa, mlátil, hlučel, rozbíjel, zapaloval už v Egyptě, starém Římě i v Číně. V Německu si vysloužil svůj název od slova „poltern“, rámusit. Největší rozruch s celosvětovými důsledky však vyvolal poltergeist v domě Foxových v Hydesvillu v USA v r.1848. Sestřičky 13letá Margaret a 11letá Kate měly geniální nápad domluvit se s ním. Na jejich dotazy poltergeist odpovídal, správná slova a písmena potvrzoval klepáním. A tak začalo vyvolávání duchů u kulatých stolků. Spiritismus byl na světě a rozlétl se do všech zemí, u nás hlavně do Podještědí, jak to vylíčil Antal Stašek v románu „Blouznivci našich hor“.

Po vzniku spiritismu se poltergeist samozřejmě rozmnožil a řádí dodnes, dnes ve Strašicích, včera v Bobrové, předevčírem na Slovenku v Palarikově. I tam si zasedl na elektrické zásuvky, které popálil jen zvnějšku a ne uvnitř. Kupodivu vypadala stejně, jako když ji ožehneme zapalovačem.
Vědci začali o poltergeistech bádat. Vydumali, že jde o psychokinetické projevy duchovních sil člověka, podobně jako u spiritistických seancí. Podle nich to mají být mimosmyslové projevy patologické osoby, tzv. „agens“, většinou dospívajícího jedince. Parapsychologové věřili, že se v době puberty sílí v těle emoce a stoupá sexuální energie. Projevem vybití těchto psychických sil jsou pak psychokinetické jevy, zvukové, vizuální, fyzické i násilné – prostě potlergeist. Parapsychologická společnost dokonce navrhla i „vědeckou“ diagnózu pro poltergeista: „rekurentní spontánní psychokinéze“. Na webu je i dnes tento výklad nejčastější. Jenže je chybný. I když parapsychologové zahájili rozsáhlý výzkum podstaty poltergeista a paranormálních sil, dodnes se marně snaží o důkaz jejich existence. Stali se z nich pseudovědci, dnes si říkají psychotronici nebo biotronici a sami řádí jako poltergeist v medicíně.

Jak je to doopravdy? Místo dumání si poprvé na poltergeisty posvítili v Anglii. Policejní vyšetřování prokázalo, že posádku Cromwellových vojáků ve Woodsticku v r.1649 strašil jeden royalista, v Tidworthu v r.1661 to byl zase jeden odsouzený bubeník, který se chtěl soudci pomstít. U Foxů šlo naopak jen o žert. To přiznala a způsob domlouvání s duchem popsala po 40 letech Margaret. Později byly vysvětleny desítky dalších případů, většinou je páchaly pubertální děti z recese, ze zloby nebo z patologické motivace. Ty nejslavnější poltergeisty si však vymyslili spisovatelé. Strašení v Exeteru vylíčil H. Price v r.1940 v knize „Borley Rectory“. Druhým byl slavný, později zfilmovaný „Dům hrůzy„ v Amitivillu v USA Jay Ansona. V prvním případě poltergeist skutečně strašil, jenže to byl sám Price, v druhém se autoři k podvodu přiznali sami. Poslední slavný, široce medializovaný případ, ve kterém řádila v Ohiu v americkém Columbusu 14letá Tina Resch po shlédnutí Spielbergova filmu „Poltergeist“, rozkryl skeptický eskamotér James Randi. Dnes už máme desítky „objasněných poltergeistů“. Téměř vždy šlo o dílo člověka.

Proč o tom, co lze vyčíst i na webu, zatím nikdo v komentářích ke strašickému případu nepsal, a o nejpravděpodobnější možnosti, že za poltegeistem stojí lidské ruce, se jen velmi nesměle nebo kriticky mluví jako o „Pekárkově hypotéze“? Inu, je to jakási klasická dnešní zbabělost, opatrnost a společenská korektnost, která nám dovoluje dumat nad jevy paranormálními a fyzikálními, ale nikoli nad nejjednodušší příčinou, že to prostě spáchal nějaký člověk, třeba dítě. Vůbec si nemyslím, že se musíme odvolávat na výrok slavného filozofa Davida Humea, že je podvod vždy pravděpodobnější než zázrak. Podvod je příliš drsné slovo. Třeba je to jen recese, stejný žert, k jakému se přiznala Margaret Foxová, třeba je to projev anomálního hypersensitivního a hyperaktivního jedince, třeba se strašický dům chtěl zviditelnit, třeba mají poltergeista na svědomí média, hladová po dalším soustu ve svém shonu po senzacích, když ozdobila spálené zásuvky patřičnou nadstavbou, nebo je to všechno docela jinak. Třeba si chtěl někdo sofistikovaně prověřit vzdělanost našich novinářů a zjistit, kolik z nich skočí na naivní strašický špek, a také kolik vědců bude nabízet nejrůznější za vlasy přitažené výklady, třeba že se zde setkalo několik různých vlnění, že dům byl ozářen svazkem mikrovln nebo že se dům bortí nad výkopem. Při tom stačilo trochu myslet a uvědomit si, že příčinu spálené zásuvky, rozbitého okna, hořícího ručníku, vařené želvy a praskající zdi lze těžko uvést na jinou než na jednu jedinou logickou, „lidskou“ příčinu.

Ještě poskytnu radu: Pokud by chtěl pan starosta záhadu rozřešit, pak by měl místo porady vědců, pracovníků ČEZ, zástupců rodiny i obce zavolat policii a psychologa . Strašický poltergeist se vydařil, v každém případě to byla zase jednou hezká prověrka schopnosti racionálního myšlení.


Text vyšel v Lidových novinách 24. 11. 2009
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace