Načítám...

Proč si Sisyfos zasedl na Vesmír?

Byl jsem docela překvapen, že udělení zlatého Bludného balvanu Sisyfa přírodovědeckému časopisu Vesmír vzbudilo ve veřejnosti docela početné odmítavé reakce s poukazem na nesporně dlouhou a znamenitou tradici popularizace vědeckých poznatků tímto renomovaným časopisem, jenž je právem považován za vlajkovou loď české popularizační scény.

Dlouholetý čtenář Vesmíru mohl přece už dávno zaznamenat úlety tohoto měsíčníku, zjevně či skrytě napadající principy kritické vědecké metody, kterou z prapodivného důvodu přirovnávaly k tzv. vědeckému světovému názoru, fedrovanému dialektickými materialisty. Časopis nezřídka kritizoval údajnou pyšnost a uzavřenost scientismu a často zřetelně stranil postmoderním blábolům zahraniční i domácí provenience. To všechno jsme v Sisyfovi, který byl dokonce označován za nositele jakési pozdní odrůdy českého marxismu-leninismu, s jistým sebezapřením řadu let bez veřejných replik zkousávali právě s ohledem na úctyhodné tradice časopisu, jenž si paradoxně zachoval dobré jméno i v době drsné nadvlády totalitního myšlení v naší zemi.

Jestliže nám v podstatě nezbylo nic jiného, než odměnit Vesmír Bludným balvanem, stalo se tak právě proto, že na mediální prostředky s vysokým kreditem je logicky třeba klást vyšší nároky než na konfekční zboží. To je ostatně důvod, proč v minulých letech byla Balvany obdarována elektronická media veřejné služby jako Český rozhlas, Česká televize nebo Česká tisková kancelář. I tyto celkem ctihodné instituce vykonaly zajisté velmi mnoho pro kvalitní popularizaci vědy, jenže tím spíše si mají samy dokázat ohlídat, aby netropily hlouposti nedůstojné jejich zákonného poslání a smyslu.

Rovněž Vesmír má zcela kvalitní nástroj pro vnitřní kontrolu jakosti - rozsáhlou redakční radu, v níž působí dlouhá řada odborníků zvučných jmen a nesporného vědeckého věhlasu. Jelikož jsem byl sám více než desetiletí členem redakční rady, vím velmi dobře, že k příznivé pověsti Vesmíru přispívalo recenzní řízení všech článků - recenzovány byly i drobné příspěvky, napsané samotnými členy redakční rady. Právě proto nemohu pochopit, že tímto redakčním sítem prošel zřejmě bez problémů protivědecký úlet v našem laudatiu zmíněné „(Ne)rozumné provokace“ Vladimíra Chába, notabene vědeckého pracovníka Fyzikálního ústavu Akademie věd. Doslovné citace jeho výroků v laudatiu mluví samy za sebe.

Navíc šlo o úskočný způsob, jak v dalším čísle Vesmíru udat reklamu dle mého názoru velmi neseriózní české pobočky firmy Aquapol, jež byla odměněna zlatým Bludným balvanem Sisyfa již v r. 1999. Firma se "proslavila" přiživováním na neštěstí lidí, jímž velká povodeň v r. 1997 podmáčela rodinné domky a jiné nemovitosti. Ing. Cháb se totiž ve svém článku "Čintamani a ptáci" zmiňuje, že navštívil vídeňské sídlo firmy, vyrábějící vysušovače na principu magnetokinéze, což pro odborníka na synchrotronní záření je poměrně nezvyklý zájem - že by právě tam hledal inspiraci pro svou vlastní vědeckou práci?

Ing. Cháb totiž v té době již jistě věděl, že firma čelí v současné době u českých soudů žalobě pro neúčinnost svého samovychvalovaného vysoušeče zdiva, a docela nevybíravě osočil své kolegy fyziky, kteří pro potřebu soudu podali dobrozdání. Je zcela skandální, že redakce Vesmíru neotiskla dopisy, které naši napadení kolegové jako odpověď na tak urážlivá nařčení do redakce zaslali. Místo toho v lednovém čísle letošního ročníku Vesmíru uveřejnila redakce prapodivný úvodník, který končí větou, citovanou v laudatiu. Z ní jsem nabyl dojmu, že Vesmír považuje scestnou úvahu Ing. Chába za součást diskuse o tom, co patří do zlaté pokladnice lidského vědění, a že Ing. Mohorn se svými fantaskními domněnkami o funkci inzerovaného vysoušeče patří do akademické obce. Právě odmítnutí zveřejnit stanovisko postižené strany (redakce nepublikovala ani dopis předsedy Sisyfa) a její postoj k celé té trapné záležitosti nedávají žádnou záruku, že se podobné pokleslé příspěvky neobjeví na stránkách Vesmíru znovu.

Tento postoj redakce k očividnému vlastnímu selhání kritického úsudku o kvalitě zmíněného diskusního příspěvku a následné reklamy bohužel jenom potvrdil, že si Vesmír zlatý Bludný balvan opravdu zasloužil. Na seriózní popularizační časopis s tak znamenitou pověstí jsou zcela přirozeně kladeny podstatně vyšší nároky na kultivaci kritické vědecké metody než na barvotisková média. Podobně se přece renomé vědeckých časopisů udržuje mimo jiné tím, že se v nich neobjevují příspěvky o trisekci úhlu, perpetuu mobile nebo o pokusech Olgy Borisovny Lepešinské.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace