Nebezpečný dihydrogen monoxid

V červnu 1997 byla 14letému Nathanu Zohnerovi udělena v Idaho Falls cena za návrh a uskutečnění veřejné ankety, která přinesla velice varovné výsledky. Cílem projektu nazvaného Jak jsme lehkověrní? bylo zjistit, jak jsou lidé ochotni uvěřit šarlatánům, podvodníkům a katastrofistům, kteří ve společnosti šíří obavy ze všech možných škodlivých vlivů našeho prostředí. Podle projektu mladík žádal dospělé lidi, aby podepsali petici, která požadovala striktní kontrolu nebo úplný zákaz chemikálie "dihydrogen monoxid", a to z vážných důvodů: Tato chemikálie může u člověka způsobit zvracení a nadměrné pocení, je hlavní složkou kyselých dešťů, může způsobit v plynném stavu těžké popáleniny, může zabít, je-li náhodně vdechnuta, podílí se významně na půdní erozi, výrazně snižuje účinnost automobilových brzd a byla také zjištěna v rakovinných nádorech u pacientů v terminálním stadiu choroby.

Zohner oslovil celkem padesát lidí a ptal se, zda podporují zákaz dihydrogen monoxidu. Čtyřicet tři z dotázaných petici podepsali, šest zůstalo nerozhodných a jen jediný se usmál a odpověděl, aby si hoch nedělal žerty, že jde přece o obyčejnou vodu. Mladík sám byl výsledky své ankety překvapen, ale především znechucen tím, že dospělí lidé jsou tak málo vzdělaní a tak snadno se dají ovlivnit. Novinář J. K. Glassmann, který o anketě a dalších podrobnostech informoval veřejnost, navrhuje používat termín "Zohnerizmus" pro metodu, jak s demagogickým použitím nesporných faktů lze dovést populaci, vědecky a matematicky nevzdělanou, ke zcela chybným postojům.