Ve stručnosti se zmíním o příčinách, které vedly k jejich vzniku. Ve druhé polovině 20. století se začala šířit nedůvěra v racionalitu, v moderní technickou civilizaci a v její východisko, ve vědu. Vznikající odpor ke vědě byl jevem vysoce multifaktoriálním, ale přesto, velmi zjednodušeně, byla hlavní příčinou četná rizika, která pro lidstvo technická civilizace přinesla. Přispěla k tomu skutečnost, že rozum a vědecké myšlení nedovedlo zabránit dvěma světových válkám ani totalitním politickým režimům.
Nejzřetelnější byl odklon od racionality v západním světě, především v USA. Prvním symptomem byli hippies, odmítající moderní civilizaci, následovalo již výrazně profilované hnutí New-age, napájené jednak z orientální filozofie, jednak z deformovaných, mylně interpretovaných poznatků moderní vědy. Konečně našel odpor k racionalitě svůj výraz ve vytvoření postmoderní filozofie, jejímiž hlavními rysy byly pluralismus, relativismus a antiscientismus. Stejnou hodnotu jako vědecké poznatky měly v jejím podání i mýty, zjevení, "poznatky" intuitivní i čiré fantazie. Všechny tyto zpočátku úzké proudy se zásluhou médií rychle rozšířily do celé společnosti a nakonec i do vědeckých kruhů.
V této atmosféře se začala znovu šířit astrologie, víra v UFO, mimozemšťany, únosy, záhady v Bermudském trojúhelníku, čarodějnice, Dänikenovy smyšlenky, objevil se opět satanismus a řada nových sekt, útoky proti darwinismu vedly k vzestupu kreacionistických hnutí, na trhu se nabízely přístroje typu perpetuum mobile a léčitelství přišlo s desítkami kdysi už odmítnutých i nových, fantaskních metod tzv. alternativní medicíny.
Tento vývoj nesporně představoval značná bezprostřední rizika pro občany, zdravotní i ekonomická, ale záhy bylo zřejmé, že další rozvoj a přesah iracionálního myšlení do sféry sociální a politické by mohl znamenat hrozbu i pro samotný demokratický systém.
Taková byla situace především v USA. V r. l975 proto z iniciativy filozofa prof. Paula Kurze vydala skupina téměř 200 vědců včetně 19 nositelů Nobelových cen prohlášení, nazvané "Námitky proti astrologii". Odezva byla mohutná a pozitivní. Hned v příštím roce byla svolána první konference s širší tématikou, která se stala základem opozice proti šíření nevědeckých názorů ve společnosti. Pro toto hnutí se vžil termín nový skepticismus (ve smyslu vědeckého kriticismu).
Společnost si dala název CSICOP (Committee for the Scientific Ivestigation of Claims of the Paranormal). Jejím základním úkolem bylo vědecky zkoumat paranormální jevy, resp. přesněji: zkoumat tvrzení o paranormálních jevech. Zatím totiž nikdy nebyla existence ani jednoho nepřirozeného jevu prokázána. Buď nebyla jeho existence ověřena, nebo byl vysvětlen a tím se stal jevem přirozeným. CSICOP v USA měla velký úspěch a rychle mohutněla. V současné době má kolem 50.000 členů individuálních i 90 asociovaných kolektivů z USA a kolem 50 zemí ostatního světa. Aktivními členy CSICOP byli nebo jsou tak významní vědci, vyznamenaní Nobelovou cenou, jako K.Sagan, F.H.C.Crick, M.Gell-Mann, S.Weinberg, nebo I.Asimov, S.J.Gould, R.Dawkins, G.Holton, M.Gardner a další.
Pokud jde o aktivity CSICOP, patří k nim publikační činnost ve všech médiích, vydávání časopisu Skeptical Inquirer, samostatných kritických knih, většinou ve specializovaném nakladatelství Prometheus Books, podávání rezolucí a petic, směřujících k omezení šíření pseudovědy. V Amherstu (Buffalo, N.Y.) byla vybudována výzkumná a informační základna, "Centre of Inquiry", s rozsáhlou knihovnou, poskytující konzultace jak médiím tak i vládním organizacím. Podobná centra později byla založena i v dalších městech v USA. a v posledním roce s pomocí CSICOP také i v Německu, v Rossdorfu - Zentrum für Wissenschaft undkritisches Denken.
Důležité je, že CSICOP vědomě omezila svůj zájem na kritiku iracionality ve vědě a praktickém životě a programově odmítla zasahovat do politické a zejména do náboženské sféry. Tento postoj zaujala většina skeptických organizací ve světě. Ne všechny. V USA, v Kalifornii, existuje vlivná skeptická skupina, vedená Michaelem Shermerem a soustředěná kolem časopisu Skeptic, která aktivně propaguje atheismus.
Záhy po USA vznikly skeptické organizace v okolních státech, Kanadě, Mexiku, ale také v celé východoasijské oblasti, především v Australii, Novém Zélandu, později i v Japonsku a překvapivě i v Číně. V Evropě se objevily podobné tendence teprve před 15-10 lety. První organizace, GWUP (Gemeinschaft zur wissenschaftlichen Untersuchung von Parawissenschaften) vznikla v Německu. Vydává časopis Der Skeptiker a centrum má v Rossdorfu, kde bylo v minulém roce zřízeno s pomocí CSICOP informační Zentrum für Wissenschaft und kritisches Denken. (Koncem minulého roku se náš Sisyfos už dvakrát na toto centrum obrátil s prosbou o poskytnutí informací o některých léčitelských metodách. Obratem jsme dostali odpověď i se separáty.) Německo následovaly téměř všechny ostatní státy západní Evropy. V r. l996 se jednotlivé společnosti seskupily do evropské mezinárodní organizace ECSO (European Council of Skeptical Organizations), který dnes má 14 členů. Sisyfos byl přijat před třemi lety, v r.l999 ho následovala i slovenská "Spoločnosť pre podporovanie kritického myslenia" a skeptici dánští. Předsedou ECSO je významný astronom, prof. Cornelius de Jager. V postkomunistických státech, kromě výše zmíněných, vznikla zatím skeptická sdružení v Bulharsku a Maďarsku, jinde jsou jen menší skupiny nebo osobnosti, např. S. Kapica v Rusku.
Pár zajímavostí o evropských organizacích: Nejsilnější jsou finská "Skepsis" (1100 členů - čísla z r.l998), Německá GWUP (1000 členů), italská "CICAP" (1500), holandská "Stichting Skepsis" (400), norská "Skepsis" (700), švédská "Vetenskap och Folkbildning" (500). Každá společnost vydává svůj časopis nebo informační Bulletin. Větší publicitu mají italský "Scienza i Paranormale", anglický "The Skeptical Intelligencer" a španělský "El Escéptico". Všechny organizace pořádají pravidelné přednáškové cykly a výroční konference, některé rozvíjejí vlastní výzkum (finští, němečtí a italští skeptici), udělují ceny analogické Bludným balvanům (finská cena Huuhaa) nebo také vyhlašují vysoce dotované ceny těm, kdo by prokázali existenci parapsychologických fenomenů nebo účinnost virgule.
Důležitou roli ve skeptickém hnutí hrají světové a regionální konference, které mapují a aktualizují paranormální sféru a určují směry dalších skeptických z aktivit. Každá z konferencí měla určité rámcové zaměření, např. 7.evropská konference v Rossdorfu v r. 1995 byla věnovaná především psychologickým aspektům víry v paranormální jevy, 1.světová konference v r.1996 v Buffalu v USA hodnotila dosavadní vývoj hnutí, 2.světová konference v r.1998 v Heidelbergu hodnotila pod heslem "Facing Armageddon" skutečná a domnělá rizika přechodu do nového milénia a 9.evropská konference v r.1999 v Maastrichtu byla soustředěna na hledání nejvhodnějších způsobů obrany proti šíření iracionality ve vědě a společnosti. V r.2000 je plánována 3.světová konference v Sydney, s tématikou "alternativní medicíny", která dnes představuje snad největší praktický problém z hlediska rizik pro populaci. Uspořádáním konference v r.2001 byl pak pověřen český "Sisyfos". Hlavním úkolem bude zhodnotit ze skeptického pohledu současnou situaci a její vývoj po r.l989 ve východoevropských zemích.
Způsob, jakým se snaží skeptici postupovat, snad nejlépe vystihl prof. de Jager při své návštěvě Prahy před pěti lety písmeny slova EROS. Východiskem má být Empirie, zkušenost, metodou Rozum, vědecká kritická analýza, logika a experimenty, základním přístupem vstřícnost, Otevřenost (open mind) - nelze odmítat a priori žádné tvrzení-, a řešením Skeptická, kritická analýza. A jak postupovat dál, doporučil prof. Kurz na posledním, maastrichtském kongresu: Je neúčelné "bojovat" s propagátory pseudovědeckých, paranormálních názorů. Důležité je široce, všemi cestami informovat veřejnost o nových vědeckých poznatcích a současně o našich kritických rozborech paranormálních tvrzení a jevů. Ještě důležitější je snad vychovávat a vést obyvatelstvo, zejména mládež, ke kritickému, racionálnímu myšlení. Důležité je sdělovat výsledky skeptických analýz odborným, vědeckým organizacím a uplatnit je také na vládní a parlamentní úrovni. Důležité je uvědomit si, že jde o problém globální a že jej bude nutno řešit v rámci celosvětových organizací nebo, v Evropě, v rámci Evropské unie a jejích institucí.
Na poslední konferenci v Maastrichtu se shodli její účastníci na tom, že současná situace je znepokojivá. Paranormální názory a pseudovědecké metody se dále šíří, v rámci Evropské unie existuje silná pseudovědecká lobby a návrhy evropských dokumentů směřují k další liberalizaci a podpoře těchto tendencí. Na druhé straně bylo konstatováno, že se skeptické hnutí, i když zatím jen jako slabá protiváha, rychle rozvíjí, sílí snad ve všech jednotlivých západoevropských zemích a zapouští kořeny i v zemích postkomunistického bloku.