(Referát nebyl přednesen - nemoc)
Současnou dobu přelomu tisíciletí lze také obecně charakterizovat např. jako období významných vědeckých objevů a pronikání vědy do praktického života. Neustále se zrychlující rozvoj vědy vyvolává však jako negativní reakci nový fenomén, t.j. popírání vědeckých poznatků, nekvalifikované subjektivismy ve výkladech určitých jevů a zejména propagování postupů, které neskrývaně popírají vědecké přístupy nebo používají metody prokazatelně moderní vědou vyvrácené.
Jedním z dokladů tohoto závěru jsou moderní telekomunikační prostředky, jejichž provoz je založen na vědeckých, technických a dalších poznatcích. Proto by se zdálo zcela logické, že právě tyto moderní vědecké sdělovací a komunikační prostředky budou přinášet řadu dokladů o nových vědeckých objevech, o výsledcích vědeckých pokusů.
Proto považuji za zcela absurdní, že např. v televizním studiu, v pořadu, který se tváří jako objektivně vedený, na jedné straně jsou používány technické prostředky založené na vědeckých poznatcích (moderní televizní kamery s nahrávacími zařízeními atd.), na druhé straně jsou vedeny úvahy zcela se vymykající základní logice.
Uvedený rozvoj, slušně řečeno, nevědeckých přístupů, jako jeden ze současných fenoménů doby, byl výstižně vysvětlen řadou odborníků. Toto vysvětlení bych rád doplnil o část, která se týká oblasti právních úprav.
Především všichni, kteří nejen propagují nevědecké poznatky, ale kteří takové poznatky zpeněžují, předpokládají, že jejich činnost není právně postižitelná. Takový přístup lze např. dokumentovat při vypjatých situacích, jako tomu bylo při katastrofálních povodních v roce 1997 a 1998, kdy řada podnikatelů nabízela vytopeným různé typy "ověřených" vysoušečů. Stejné (ovšem mylné) vědomí právní nepostižitelnosti je i u případů méně drastických, jakými je prodej různých ionizujících přístrojů nebo i doporučení a rady renomovaných léčitelů.
Nemalý počet různých nabídek "zaručených, stoprocentně všeřešících" postupů a přístrojů údajně fungujících na principech označovaných jako paranormální, je mnohdy doprovázen bohatou letákovou nebo mediální kampaní, nepřipouštějící jakoukoliv pochybnost o pozitivních výsledcích jejich působení. Přitom v řadě případů je účinnost vysvětlována v rozporu s vědeckými poznatky nebo princip činnosti je zastírán.
V takových případech se nepochybně jedná o reklamu, tedy o "přesvědčovací proces, kterým jsou hledáni uživatelé zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot prostřednictvím komunikačních médií", která je zákonem č. 468/1991 Sb. regulována, to znamená, že již podle uvedeného zákona mohou být ti, kdo takto reklamu používají, potrestáni. Reklama na takové postupy a přístroje, založené na představě o existenci nezjistitelných, zastřených nebo paranormálních jevech, je klamavou reklamou porušující ustanovení § 45 a násl. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., ve znění vyplývajícím z pozdějších předpisů.
"Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů." Za takovou klamavou reklamu lze se domáhat proti tomu, kdo ji použil, zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích. Důležité je, že tento zákon se vztahuje nejen na velké obchodní organizace jako právnické osoby, jak se obecně mylně soudí, ale v uvedených případech se vztahuje i na fyzické osoby, které samostatně provádějí soustavnou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. U nich pak není rozhodné, zda podnikají na základě živnostenského listu nebo bez oprávnění.
Pokud by za takový postup byla přijata nějaká finanční částka, nebo přístroj byl prodán, a v reklamě uvedené výsledky by nenastaly ani nastat nemohly, jde již o podvodné jednání. To lze postihnout v případě škody, t.j. např. při zaplacení částky větší než cca 2.000 Kč jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zákona. Takový případ je vhodné oznámit i policii.
Již z uvedeného je zřejmé, že každé používání nevědeckých postupů, stejně jako každá jiná činnost, zakládá právní odpovědnost, pokud jejich používáním někomu vznikne škoda. Proto v občanskoprávním řízení vedeném u okresního nebo obvodního soudu se může poškozený domáhat nejen vrácení částky, kterou za přístroj nebo jako úhradu např. za konzultaci zaplatil, ale i náhrady dalších škod, které mu vznikly proto, že tvrzené výsledky nenastaly, nebo bylo způsobeny jiné škody.
Samostatnou právní problematiku má léčitelství. Podle obecného názoru, vzhledem k množství forem jeho realizace, je jeho provozování nepostižitelné. Tento názor není správný, stále platí "Zákon o péči o zdraví lidu", který poskytování zdravotní péče ve všech formách svěřil jen zdravotnickým pracovníkům a stanovil základní povinnosti pro léčení jako kontinuální navazující činnost. Protože poskytování léčebné péče nikomu jinému nepovolil, tedy všem ostatním nezdravotnickým pracovníkům takovou činnost zakázal. (Pozn.: Podle novely živnostenského zákona z r.1996 lze sice povolit léčitelství jako tzv. volnou živnost, léčitel však nesmí léčit, ale vyvíjet jen poradenskou činnost. Tato novela má být podle připraveného vládního návrhu opět zrušena.) Protože léčitelství, jak z názvu vyplývá, je určitou formou působení na zdraví lidí, jeho provozování lze postihnout jako přestupek. I při poskytování nedovolené činnosti vzniká právní vztah s jasnou mírou právní odpovědnosti léčitele vůči tomu, koho zejména za úplatu "léčil". V případě vzniku škody lze ji na léčiteli vymáhat. I v případech, kdy si léčitel o odměnu neřekne nebo ji nepřijme, trvá jeho právní odpovědnost za případně vzniklé škody na zdraví.
Z uvedených skutečností podle mého názoru vyplývá, že současná právní úprava dává dostatek možností postihnout takové jednání a domáhat se případně i odškodnění. V praxi se však s takovými případy setkáváme jen výjimečně, protože poškození neznají právní možnosti zjednání nápravy a stydí se veřejně přiznat, že naletěli podvodníkovi.
Tohoto stavu využívají nejen léčitelé, ale i další firmy, které prodávají přístroje pracujícím na základě paranormálních jevů. Tím se vytvořila určitá právní fikce o nepostižitelnosti těch, kteří se takového jednání dopouštějí a to opět svým způsobem přispívá k tomu, že popírání vědeckých poznatků se tak rozšířilo.