Pokud se zmíněné předpoklady nepotvrdí, nebo jsou dokonce experimentálně vyvráceny, příslušná hypotéza nebo teorie padá a hledá se jiná. Zvláštní úloha teorií je v naplňování potřeby vytvářet propojení celých souborů poznaných jevů. Tak se vytvářejí teorie sjednocující celé oblasti fyziky. Jedním z vytoužených cílů fyziky je vytvoření sjednocující teorie, např. jednotné teorie pole. Zde je nutné poznamenat, že toto platí i pro vědu jako celek: Existuje snaha propojovat jednotlivé vědní obory k interdisciplinární spolupráci a společnému vytváření jednotného obrazu světa. Významným způsobem k postupnému naplňování tohoto cíle je zevšeobecňování poznatků a jejich sjednocování (generalizace a unifikace).
Tyto tři metody se ve fyzice a přírodovědě osvědčily a není známa bezpečnější cesta, vedoucí k postupnému poznávání přírody a vesmíru. Je to ovšem cesta zdlouhavá a obtížná, poněvadž vede k cíli jen pro ty, kteří dobře znají dosavadní cestu a celou krajinu, jíž prochází.
Je nutno přiznat, že někteří výjimečně nadaní vědci, vlastně geniální osobnosti, dokáží urazit část cesty skokem. Za to vděčí své intuici. I v tomto případě je však nutno ověřit, že takto rychle překonaný úsek cesty je správný, že nevede do slepé uličky. Příkladů geniálních skoků v historii fyziky je mnoho a kdyby jich nebylo, byla by bývala cesta k dnešnímu poznání zdlouhavější a namáhavější. Lze si tedy jen přát, aby bylo více géniů a tím cesta rychlejší.
V tomto postupu géniů je však skryto určité nemalé nebezpečí. Stačí totiž málo k tomu, aby si ostrými lokty vyklestil cestu k pozornosti veřejnosti někdo, kdo se za génia považuje pouze sám a přitom jím není. Ten potom koná své osobité skoky a neznalé publikum žasne a tleská.Takový pseudogénius se nenamáhá, aby ověřoval, že jeho tvrzení je věrohodné. Ověření správnosti svého "objevu" vyžaduje od druhých, od těch, kteří jdou zmíněnou namáhavou a metodicky spolehlivou cestou. Vzpomínám např. na nabídky šarlatána Františka Kahudy seriózním vědeckým pracovníkům, aby provedli důkaz existence "mentionů ", částic, jejichž pomocí vykládal přenos myšlenek a působení na dálku.
Pro objevitele tohoto druhu je příznačné, že obviňují vědu, když nepotvrdí jejich objevy nebo je odmítá potvrdit, poněvadž objevený jev není reprodukovatelný. To pak slouží jako východisko k tvrzení, že celá věda selhává, odmítají a zesměšňují ji. Další z mnoha chybných závěrů, kterých se dopouštějí málo informovaní zájemci o rychlá řešení složitých problémů, je závěr o selhání fyziky, nebo dokonce celé vědy, je-li nějaká teorie vyvrácena nebo pokud jsou upřesněny meze její platnosti. Stane-li se tak, je vždy vytvářena teorie nová, dokonalejší, obvykle obecnější a přinášející nová řešení.
Je jistě mnoho nepoznaných jevů a je nezodpovězenou filozofickou otázkou, zda mezi nimi nejsou takové, které jsou člověkem v podstatě nepoznatelné. Moderní přírodověda však nepostupuje tak, že se vyhýbá obtížným otázkám tím, že by je prohlašovala předem za neřešitelné a odkazovala je do oblasti nepoznatelnosti. Jde trpělivě po drobných krocích dopředu a postupně dává odpovědi na otázky dosud nezodpovězené. Je známo, že každý i malý krok na cestě za poznáním otevírá mnoho nových, dalších otázek, na něž zatím chybějí odpovědi. Netrpělivý člověk, chtivý úplného, pohodlně získaného a rychlého poznání všeho, je zklamán. Je proto nakloněn vědeckou pracovní metodu obvinit z nejhorších nedostatků a vědecké pracovníky z nejzáludnějších úmyslů. A tady kvete pšenice těm, kteří nabízejí rychlá a překvapivá řešení. Zde můžeme porovnat fyzikální výklad trhavých a překvapivých pohybů proutkařské virgule profesorem Kašparem, vyžadující soustředěnou pozornost a připravenost čtenáře, s prostinkým vysvětlením proutkaře, že jde o neznámé síly, patrně o "osobní magnetizmus a vnitřní energii" senzibila.Není to však jenom pohodlnost široké veřejnosti při vytváření postoje k tomuto spornému jevu a dalším jemu podobným, je to též zarážející nedokonalost myšlení a nedostatek základních vědomostí. Jedna z anket ukázala, že velká část dotazovaných neví, co je to procento a téměř zanedbatelná část věděla, jaký je rozdíl mezi procentem a procentním bodem. Při experimentech, u nichž výsledek prověřovaného jevu udává člověk na základě svých subjektivních pocitů (např. proutkař hledající vodu nebo senzibil zjišťující auru nebo nemocné orgány), je nutno provádět, jak známo, větší počet pokusů a ty pak statisticky zpracovat. Je-li výsledkem takového zpracování např. 30 % úspěšnost tam, kde jde o náhodný jev s 50 % pravděpodobností výskytu, znamená to, že jev není potvrzen. Často však lze slyšet od nepoučeného sledovatele experimentu: "30 % - na tom tedy musí něco být !".
Velmi časté je podkládání významu některým uměle vytvořeným produktům člověka, jako by to byly esenciální přírodní a vesmírné danosti a objekty. Příkladem zde může být podsouvání významu číslům a desítkové soustavě, jako by to byly přírodou dané a na člověku nezávislé skutečnosti. Právě v této době prožíváme změnu letopočtu, kdy je nule, desítce, stovce a tisícovce přisuzován neodpovídající význam. Zde je nutné přijmout jako prokázané, že číslo je produktem lidského mozku a desítková soustava je výsledkem úsilí člověka o abstrakci. Hvězdy a jejich polohy jsou vesmírné objekty, tedy danosti, ale jejich průměty na nebeskou kouli propojené v určité obrazce tvořící znamení zvěrokruhu jsou výsledkem činnosti člověka, byt v pradávných dobách. Z poloh těchto obrazců a z jejich časových charakteristik ani při složitých konstrukcích a kombinacích astrologa nemůže pramenit žádné reálné působení na člověka.
Zastánci sporných jevů kritizují vědu a její metody, ale přesto se snaží dosáhnout věrohodnosti tím, že zneužívají termínů vlastních vědě pro zcela mlhavé, vágní pocity, počitky a podněty. Tak např. senzibil před svým výkonem musí nejprve "získat energii", zdůrazňuje, že jde o "energii pozitivní(!)", působení na dálku vysvětluje svým "magnetickým polem", které generuje, a léčitel léčí tím, že "vyzařuje záření". K vystupování těchto "odborníků" patří i záliba v užívání vybavení známého z vědeckých laboratoří, např. přístrojů. Na nevědomého laika působí šarlatán tím, že mu nabízí předmět, který má všechny vnější znaky vědeckého přístroje. Mnohé přístroje nabízené jako zázračné vysušovače vlhkých zdí údajně pracující na principu dosud neznámého záření, neobsahují žádné elektronické součástky, které by mohly cokoliv vyzařovat. Není to přirozeně ojedinělý případ, vzpomeňme i na barnumskou reklamou před několika lety ohlašovaný generátor elektrické energie využívající prý gravitace a jejích změn (Raum-Quanten-Motoren AG, Rapperswil, Švýcarsko).
Ani u nás jsme nebyli ušetřeni podobného klamu. Již zmíněný tzv.objev "mentionů" byl zahalen do matematického aparátu kvantové teorie, aby vzbudil dojem vědecké práce.
Klamu dokonce svého času podlehla i redakce našeho předního lékařského časopisu a publikovala ji. Chování některých farmaceutických firem, které produkují homeopatika, je téhož druhu a je velmi blízké právě uvedenému případu. Klamu, jak známo, podlehli i někteří členové Rady Evropy.
Významná většina lidské populace netouží po poznávání a poznání, nýbrž po tajemném. Vývojová psychologie dává odpověď na otázku po příchylnosti člověka ke všemu tajemnému a spojenému s existencí nadpřirozených sil a bytostí. Vzpomeňme snad dnes jen módního zájmu o létající talíře a návštěvy z mimozemských civilizací. Nejnovější výzkumy ukázaly, že chování a myšlení člověka je úzce svázáno s chováním člověka v dlouhém, stovky tisíc let trvajícím období jeho existence a vývoje. Jen v nepatrné míře je ovlivněno zanedbatelně krátkým obdobím civilizace. Dr. Koukolík vtipně a přiléhavě charakterizuje chování současného běžného člověka jako "chování paleolitické". Takto můžeme lépe porozumět pro vědecké pracovníky tak těžko pochopitelné ignoranci širokých vrstev, kterou dávají najevo uspořádanému a ukázněnému myšlení. Obtížnější je však pochopit, proč se lze často setkat i u vzdělaných intelektuálů s odporem k matematice a fyzice. Není výjimkou, když se v rozhovoru dozvíme, že ve škole těmto oborům nerozuměli a ani nyní nestojí o to jim rozumět. Tato sebekvalifikace je vyslovena s neskrývanou hrdostí, z níž lze cítit vůli tyto obory co nejhlouběji ponížit. Vzápětí však dotyčný vyjádří odsudky obou oborů, jež by bylo možno vážně diskutovat, jen kdyby byly opřeny o hluboké znalosti.
Je jedním z předních úkolů našeho, ale i evropského a světového vzdělávání pěstovat v budoucích generacích uspořádané, systémové, kritické myšlení. Je to důležité nejen proto, aby lidé nehledali vodní zdroje způsobem šamanů, nezachraňovali kůrovcem napadené stromy pomocí intenzivního soustředění své mysli, neléčili své nemoce polykáním pilulek, v nichž není ani jedna jediná molekula účinné substance a aby draze neplatili neúčinné přístroje, ale především proto, aby uměli kritickým myšlením dospívat k věcně správným rozhodnutím a byli plnohodnotnými občany spolurozhodujícími o politických otázkách. Tato občanská kvalita je zvláště významná pro udržení a zdokonalování demokratických států a společenství.
Spolu s Geraldem Holtonem sdílím názor, že nepřátelské smýšlení o vědě se může obrátit v běsnění, které pak dává půdu k uplatnění daleko škodlivějším hnutím, než je příchylnost k antivědě, pavědě a okultismu.