Informační a dezinformační potenciál Internetu

Jedním slovem - je značný  :-)

Pavel Vachtl


V tomto referátu se ze všech možných druhů dezinformací budu konkrétně věnovat převážně těm, které jsou dezinformacemi z hlediska vědy, zvláště oborů přírodních a technických.

Internet jako médium, jeho novost a odlišnost

Internet je nejen technicky zcela nové médium, ale navíc se od všech dosavadních médií podstatně liší. Není to v pravém slova smyslu "masové" médium, protože umožňuje každému uživateli (podle jeho svobodné vůle) zcela individuální výběr z nepřeberného množství zdrojů, takže nikomu není prostřednictvím Sítě sítí prakticky dána možnost ovlivňovat nějaké velké "masy". Řada informačních serverů (CNN, Yahoo, Hotbot atd.…) nabízí také návštěvníkům možnost zvolit si, které typy zpráv chce, či nechce přijímat (tzv. personalizace). Internet vlastně není médiem jedním, ale v podstatě jde o soubor médií - od elektronické pošty, diskusních konferencí (maillisty, news), multimediálních vývěsek různých typů souborů (WWW), kde je možno umisťovat např. časopisy i celé knihy, až po internetovou telefonii, videokonference, internetová rádia a televize (tzv. webcasting nebo streaming).
      Internet je plně digitální médium s vlastnostmi džungle (radikální pluralita - oblíbený to atribut postmodernistů - a variabilita s darwinistickou selekcí).
      Digitální forma umožňuje neomezené sdílení, přechovávání a kopírování informací, tj. textů, obrázků, zvuků, filmů a programů. V současné době jsou možnosti Internetu omezeny pouze přenosovou rychlostí a cenou připojení běžného uživatele - (telefonické připojení o cca 3-6 kB/s, jeho cena je stanovována u nás ještě rok monopolním Telekomem), dále cenovou dostupností počítačů a konečně rychlostí, jakou může informace zpracovávat lidský mozek a využívat člověk vůbec.
      Dá se říci, že světový Internet je (co do kvantitativního objemu přenášených dat) dnes asi rychlejší, pohodlnější a bohatší, než všechna ostatní média s výjimkou televize. Může tedy postupně "převálcovat" jak poštu (s výjimkou přepravy nákladů), tak klasický telefon, klasický tisk i klasická rádia. Během 5 - 10 let však bude Internet moci nahradit i klasickou televizi. Pravděpodobně však dojde k jakési formě kombinace, či prorůstání Internetu do klasických forem komunikace - např. ve formě televize na objednávku či elektronických knih na zakázku.

Rychlost přenosu informací na Internetu, flexibilita

Internet značně zrychluje komunikaci, hlavně mezi vzdálenými osobami. Také neobyčejně usnadňuje publikační aktivitu - nepotřebujete příliš jinou techniku ani větší finance, než má řadový čtenář Webu, jen musíte ovládat programy na editaci www stránek a programy pro FTP přenos souborů, což jsou v podstatě nároky minimální. Díky digitální formě nemusí být žádná informace (umístěná) na Internetu definitivní - vždy je zde možnost dodatečných korekcí a větvení (díky hypertextové struktuře).
      Internet jakožto technický prostředek přitom nijak nerozlišuje KVALITU dodávaných informací - stejné KVANTITATIVNÍ množství bytů jakékoliv informace rozešle vždy za stejnou dobu (samozřejmě statisticky vzato, odhlédneme-li od fluktuací kvality spojení), ať už se jedná o informaci pravdivou či vědeckou či naopak o informaci špatnou, pseudovědeckou či mystifikaci.
      Ve sféře čistě technické tedy případná diference mezi informačním a dezinformačním potenciálem Internetu asi ležet nemůže. Pak zde ovšem určitě hrají roli faktory lidské či společenské - které hrály podobnou roli i u všech klasických, předinternetových médií. V tomto směru tedy Internet není něčím příliš novým pod Sluncem - je "jen" rychlejší. Tato rychlost však přesto sama o sobě, aniž cokoliv preferuje, tj. informaci či dezinformaci, může být stimulem předem neodhadnutelných společenských změn, hlavně obecně politického charakteru.
      Na Internetu je totiž také přisouzen daleko větší význam každému individuálnímu vkladu člověka do společné, dnes už i světové, báze dat. To, že Internet vlastně není masové médium, nás může ale poněkud uklidnit - rozhodně pseudovědecký článek či názor zde zveřejněný globálně nenatropí, myslím, takovou škodu, jako totéž, šířené masovým deníkem či masovou televizí pro desítky procent obyvatelstva.
      Na druhé straně je nutno přiznat, že individuální aktivita paranormálních zdrojů na Internetu je a bude značná. Nicméně jejich účinnost se, jak se domnívám, spíše tříští ve vlastní i všeobecné "radikální" pluralitě a ve všeobecné informační záplavě.
      Na Internet nemůžeme nahlížet jako na strukturu, která "cosi odněkud někam" jednostranně vysílá, jak je tomu u klasických "velkých" médií. Zde každý příjemce informací může být zároveň i jejich "vysílačem". Informační a komunikační aktivita je tedy značně DISTRIBUOVÁNA do mnoha elementů systému, což může připomínat jakousi NEURONOVOU SÍŤ.
      Dělící čára mezi pavědou a vědou pak probíhá víceméně kolem každého člena globální komunikace a rovnováha mezi informacemi a dezinformacemi je pak velice filigránskou (jemnou) záležitostí. A každý ji také může svojí osobou (lokálně) bezprostředně ovlivnit. Troufám si dokonce tvrdit, že Internet je při veškeré své chaotičnosti a pověstné nepřehlednosti a anonymitě (kupodivu !) přeci jen transparentnějším "terénem" než prostředí tvůrců masových televizí, novin, autoritativních a suverénně se tvářících výrobců masmediální politiky, propagandy a manipulací velkého rozměru, o jejichž pozadí většinou nevíme vůbec nic. Po jisté době aktivity na Internetu totiž do značné míry zjistíte, kdo je kdo a kdo "za koho kope".
      Jistou kladnou roli snad může také hrát "vědecký genetický kód" Internetu - zárodky jeho technologie leží v propojení a komunikaci armádních vědeckých institucí v USA kolem r. 1970 (vojensko-výzkumná síť ARPANET) a také pozdější objev hypertextové služby WWW vznikl ve Švýcarském CERNu koncem 80. let. Ostatně stránky vědců a vědeckých institucí (hlavně amerických) zde patří mezi nejpočetnější.

Které faktory činí Internet nástrojem větší informovanosti:

Internet se dnes stává citelnou konkurencí tradičním "mamutím" a petrifikovaným médiím (TV, rozhlas, některé velké deníky), které jsou u nás také často zdrojem dezinformací v oblasti vědy. Leckdy jsou přímo pseudovědecké názory v těchto donedávna takřka monopolních masmédiích protežovány až pěstovány. Tam, kde jsou detailnější i podstatné odborné informace nemilosrdně ořezávány až cenzurovány redaktory klasických či "papírových" médií, s poukazem na omezenou kapacitu novin, vysílací čas (apod.), nebo z důvodu, že by "tomu diváci nerozuměli", tam si může internetová publicistika dovolit téměř cokoliv - místa na discích serverů je dost a mezi autorem a čtenářem, pokud si autor šíření svého díla zajistí sám, nemusí stát žádný zkreslující mezičlánek.
      Internetovou edici sice čte zpravidla menší počet lidí, než tu klasickou, masovou, ale bez Internetu by některé informace, v našem případě například o nejnovějších pokrocích vědy či o skeptické kritice postmodernismu, nemusel číst v Čechách téměř nikdo.
      Stejný faktor, tj. nízký práh či nízká bariéra v publikování, který prospívá informační konkurenci, rozmanitosti a zkvalitňování informací, může však snadno sloužit i k opačnému účelu - dle typu autorů a jimi produkovaných textů.
      Nízký práh nutný k publikaci umožňuje vyjadřovat se i nekvalifikovaným osobám ke všemu (viz Svět Namodro)
      Svým způsobem může pomocí vysoké technologie, jenž zpřístupňuje autorské a publikační možnosti nejširším vrstvám, které nemusejí znát nic kromě uživatelských základů v počítačové a internetové oblasti, docházet až k jakémusi "zplebejšťování" informačního prostoru a jeho plnění informačním balastem. To klade zvýšený nárok na erudici a aktivitu kvalifikovaných odborníků, kteří na Internetu musejí vystupovat s oponenturou povrchních a nekvalifikovaných tvrzení různých záhadologů, kteří mají nezřídka i ryze komerční ambice.
      Komerční aj. ambice českých léčitelů a pseudovědců jsou v současné době na WWW zastoupeny hojně (Pfeiffer, fy Lang, Zkoutajan, Hladík, Benda, věštci, astrologové apod.), to by ale bylo téma na samostatný referát.
      Jinak lze konstatovat, že často na Internetu nenacházíme pseudovědeckou dezinformaci v čisté podobě, zcela vydělenou a stojící proti vědeckým poznatkům. Např. známý server www.ufo.cz, který nedávno svojí frekvencí návštěvnosti bohužel předčil seriózní zdroj "Instantní astronomické noviny", nepřináší jen spekulace z ufologických kruhů, ale zhruba z 1/3 přejímá zprávy z astronomických institucí, zejména z NASA. Filosofií jeho tvůrců je totiž nijak nezasahovat do příchozích zpráv a vůbec je nefiltrovat. Americký server www.exosci.com má dokonce poměr mezi záhadologickými zprávami a zprávami seriózních výzkumných organizací kolem 1:1.

Příklady informace a dezinformace po mailu (hoaxy, řetězové maily - viry, mystifikace)

Speciálním případem dezinformací a mystifikací na Internetu je obdoba tzv. řetězových dopisů, které odjakživa plnily naše poštovní schránky. Zpravidla jde o původně kanadské žertíky s falešnou zprávu o fiktivním viru, které postupně "mutují" do naprosto "k přežití optimální" podoby a velká část příjemců, kteří neodhalí nesmyslnost těchto textů, ho v dobré víře rozešlou dále, i na desítky adres najednou, a tím se podílejí nevědomky na šíření podstatou jiného, avšak stejně nebezpečného, myšlenkového viru, čili memu.
      Vůbec, veškeré šíření informací a dezinformací na Netu lze považovat za aplikaci známé memové/replikátorové koncepce Richarda Dawkinse . Kromě toho se ovšem přes mail šíří i klasické "řetězy či modlitby štěstí" a nesmyslné návody k vydělání větších finančních částek (např., když tohle pošlete 100 lidem, Bill Gates Vám pošle 2.000 i více dolarů :-) ).

Experiment s mystifikací (AmberZine)

Společně s redakcí magazínu http://amber.zine.cz jsme se dopustili menšího "hříšku": rozhodli jsme se 30.10. 1997 (tj. o Halloweenu) udělat experiment s mystifikovatelností běžného internetového čtenáře.
      Nabídli jsme mu story o tom, že jakási skupina islámských extremistů hodlá použít na své odpůrce (tj. většinu světa) mikrovlnné satelitní zbraně. Vše bylo psáno v první fázi velmi věrohodně, s použitím řady pseudodetailů a s využitím již existujícího internetového mýtu o "záhadných pokusech" Nikoly Tesly. Prostě, aplikovali jsme tzv. žánr "junk science" neboli "weird science", který lze definovat jako koloidní směs vážně míněné pavědy a humoristických a parodických prvků.
      Bylo celkem pozoruhodné, jaké procento čtenářů námi vyrobené kachně uvěřilo. Jelikož jsme se toho zalekli, udělali jsme v příštím čísle radikální odhalení svého postupu, které jsme tak jako tak plánovali (V AmberZinu později vznikla celá rubrika podobných aprílových fórků, s příznačným názvem "Brain Meltdown (Výměk mozku)").
      Zajímavé bylo, že lidé, kteří oné fámě uvěřili, měli často tendenci obviňovat nás, místo toho, aby se vážněji zamysleli nad svojí důvěřivostí. Doufejme, že alespoň větší část "postižených" jsme touto naočkovanou a posléze odhalenou dezinformací "imunizovali" proti dalším podobným případům.
      Myslím, že dokonce i tento "neklasický" a poněkud dadaistický přístup může posloužit ochraně proti dezinformacím lépe, než snaha po centrální filtraci a radikálním odstranění dezinformací z Internetu. Jednak tento přístup je v distribuovaném prostředí naprosto neúčinný, jednak myslím, že by mohl leckdy vyvolat pravý opak.

Závěrem bych rád vyjádřil naději, že individuálních projevů (jiné ani na Internetu nelze aplikovat) na podporu vědy a racionality bude přibývat.

Děkuji vám za pozornost.
(Potlesk)
Zpět nahoru...