Alternativní medicína - anketa

Doc.RNDr. Vojtěch Mornstein, CSc.

Stav problematiky Výsledky naší předběžné studie
Závěry Literatura

Stav problematiky

Demokratizace společnosti zbavila zdravotnictví direktivního prosazování názorů, které byly konformní s přáními a potřebami vládnoucí skupiny organizátorů zdravotní péče. Nesmírnou výhodou tohoto vývoje je autonomie nemocných a možnost jejich svobodného rozhodování o způsobu péče o své zdraví. Stinnou stránkou je otevření cest k uplatňování vědecky neopodstatněných názorů, včetně příslibů rychlého a snadného odstranění mnohdy vleklých a nepříjemných potíží. Významnou roli přitom sehrává nejen důvěřivost lidí a jejich nedostačující odborné medicínské či přírodovědné znalosti, ale také prosazování skupinových a komerčních zájmů a někdy i snaha o seberealizaci "léčitelů" s psychopatologickými osobnostními rysy. Při vysvětlování problematiky takzvané alternativní medicíny se z pozice opírající se o vědecké poznatky u nás zatím postupuje spíše jen nahodile. Dostatek solidních informací přitom chybí nejen široké veřejnosti ale mnohdy i zdravotnickým pracovníkům. Zvláštní pozornost je třeba věnovat využívání alternativních postupů některými terénními lékaři, například v oblasti homeopatie nebo "holistické" medicíny.

Potíže s alternativní medicínou začínají již při pokusech o její správné pojmenování a definování. Obecně se pod tímto označením skrývají takové vyšetřovací a léčebné postupy, které nejsou součástí běžné (konvenční) medicíny. Termín "alternativní medicína" (AM) budeme v dalším textu používat bez ohledu na jeho poněkud matoucí charakter.

AM tedy může být definována jako zdravotní péče, která leží z větší části mimo hlavní proud běžné (konvenční) medicíny (1). Přesnější definice říká, že AM je širokou oblastí léčebných prostředků, která zahrnuje všechny zdravotní systémy, modality, praxi a jejich průvodní teorie a víry, jiné než ty, které jsou vlastní politicky dominujícímu systému zdravotní péče konkrétního společenství nebo kultury v daném historickém období (3).

AM se často nazývá doplňková, neortodoxní, přírodní, nekonvenční, nezápadní, nevědecká nebo neověřená, někdy celostní nebo medicína mysli a těla nebo dokonce nová (2). Žádné z těchto jmen nepopisuje předmět našeho zájmu úplně a má často negativní nebo pozitivní emocionální náboj, který je dán osobním stanoviskem autora či mluvčího.

Popularita AM roste na celém světě. Samozřejmě v tzv. postkomunistických zemích včetně České republiky je vzestup AM také pozorován.

AM není snadné definovat pro její nehomogenitu. Je složena z nejrůznějších modalit založených na různých idejích nebo systémech víry. Můžeme také odlišit některé druhy AM, které jsou dobře zavedené a běžně dostupné: homeopatii, chiropraxi a osteopatii, naturopatii, herbalismus založený na čínských, ájurvédských nebo jiných tradičních lécích rostlinného původu, celotělovou akupunkturu, meditaci a relaxaci, chelátovou, vitaminovou a enzymovou terapii, terapii používající neověřené nebo odmítnuté léky proti rakovině (např. Leatrile), léčivé výživové systémy (makrobiotika, vegetarianismus, šťávové diety), detoxikaci založenou na nálevech, které mají čistit tlusté střevo od škodlivých "usazenin" a dokonce některé metody fyzioterapeutické. Přehledy těchto modalit podávají např. Ernst (4), Jarvis (5) nebo Bourgeault (10, pro léčbu rakoviny) a mnoho jiných autorů.

Vedle těchto metod, které jsou často provozovány lékaři nebo lidmi více či méně obeznámenými s medicínou, existuje mnoho pochybných léčebných a vyšetřovacích metod, které jsou provozovány především laickými léčiteli bez jakéhokoliv lékařského vzdělání (s výjimkou tří posledně uvedených modalit) - můžeme zmínit scientologii, která je navíc náboženskou sektou, "chirurgii filipínského typu", léčbu dotykem, kinesiologii, aromaterapii, léčení kovy, drahokamy nebo barvami, electroakupunkturu podle dr. Volla, aurikulární akupunkturu, takzvanou clusterovou medicínu (Cellhelp) aj. Tyto modality jsou většinou považovány za šarlatánství nebo ignorovány i těmi lékaři, kteří patří k obhájcům AM.

Počet pacientů využívajících určité modality AM je různý v různých zemích a stále rostoucí. Například v r. 1994 nebo 1995 používalo metody AM kolem 50% Australanů, 31 % Belgičanů, 20 % Kanaďanů, 23 % Dánů, 36 % Francouzů, 46 % Němců, 16 % Nizozemců nebo 25% Britů (6). Také více než 50 % Japonců, Číňanů a Rusů užívá metody AM (7). Tato poměrně vysoká čísla však mohou být způsobena i tím, že do metod AM se zahrnuje i používání léčivých rostlin, které nemusí být s konvenční, přesnějí vědecky zdůvodněnou (evidence-based) medicínou v žádném rozporu. Totéž platí i číslech uváděných v dalším odstavci.

AM není jen komplexem zdravotních služeb ale i velkým obchodem. V r. 1990 34 % Američanů užívalo nejméně jednu modalitu AM. Tito pacienti navštívili provozovatele AM 425 000 000-krát, tj. vykonali u nich o 40 000 000 návštěv více než u lékařů primární péče. Za AM utratili 13,7 miliardy dolarů (2). Toto číslo se v posledních letech ještě značně zvýšilo. Tyto mocné finanční toky zajímají z pochopitelných důvodů nejen zákonodárce, ale i zdravotní pojišťovny, které se snaží na nich participovat. Měly by zajímat každého, kdo je spojen s péčí o zdraví člověka. Mnohdy se navíc jedná o vynaložené prostředky, které nepřinášejí pacientům jiný než ryze psychologický profit a jsou zdrojem nepřímých (zanedbání vážného onemocnění) a někdy i přímých rizik (intoxikace, různá zranění, psychické problémy).

V mnoha západních nebo průmyslových zemích je AM regulována zákonem. Bylo založeno mnoho autoritativních institucí nebo výborů, aby uznávaly, povolovaly nebo podporovaly finančně vybrané oblasti AM. Například v USA působí "Office of Alternative medicine in the National Institutes of Health" (8).

Pacienti vyhledávají AM z mnoha důvodů (9):

Některé z těchto důvodů jsou sice na první pohled kuriózní, ale objevují se v seriózních studiích věnovaných této problematice, které vycházejí z průzkumů názorů pacientů i lékařů. Mnohé z nich současně představují popud k velmi vážnému zamyšlení pro praktické i klinické lékaře.

S AM se můžeme setkat ve všech oblastech medicíny. Zvláštní pozornost je věnována AM v onkologii. Bourgeault (10) uvádí, že 54% pacientů s rakovinou (v USA a Kanadě) užívá alternativní terapii a že až polovina těchto pacientů se vzdává standardní lékařské péče kvůli těmto alternativním metodám. Takováto fakta jsou znepokojující. O metodách AM se často diskutuje v souvislosti s léčbou AIDS, v kardiologii, dermatologii, imunologii a alergologii, ortopedii, anestesiologii, atd. Byly uvedeny jen některé typické příklady. Autoři mají k dispozici mnoho původních prací z těchto i jiných oblastí medicíny.

Jiným často diskutovaným problémem je, jak informovat pacienty o metodách AM, pokud tyto metody vyhledávají, a postoje lékařů a lékárníků k AM.

V souvislosti s některými dále uvedenými výsledky našeho vlastního předběžného průzkumu názorů studentů medicíny na AM, je zajímavé zmínit, že skupina britských homeopatů (11) uskutečnila studii o postojích studentů a managementu britských lékařských fakult k AM. Dotazovali se v různých ročnících studentů "St George's Hospital Medical School". 200 dotazníků bylo distribuováno a 161 se jich vrátilo, což je ve srovnání s naší předběžnou studií podobný počet. Studenti v Británii nebyli o metodách AM příliš informováni, podobně jako studenti čeští. Kolem 82 % studentů by bývalo rádo informováno o principech akupunktury, 64 % o osteopatii a 56 % o homeopatii. 2/3 až 3/4 z nich by rádo absolvovalo praktický výcvik v těchto metodách. Je zajímavé i to, jaké konkrétní metody AM se v tomto dotazníku objevily. Studenti byli dotazováni na akupunkturu, Alexanderovu metodu, aromatrapii, chiropraxi, klinickou ekologii, herbalismus, homeopatii, hypnózu, iridologii, terapeutické masáže, osteopatii, psychotronickou (psionic) medicínu, reflexologii, duchovní léčbu a jógu.

Dle našich znalostí nebyla v České republice provedena žádná systematická studie v oblasti AM. Nejužívanějšími metodami AM jsou u nás pravděpodobně akupunktura, homeopatie, herbalismus, meditace a pochybné metody blízké mesmerizaci, založené na "biomagnetismu", ochraně před "patogenními zónami" aj.

Výsledky naší předběžné studie

uvádíme jen ve stručnosti. V rámci přípravy na podání žádosti o grant jsme uskutečnili "pilotní" studii týkající se postojů studentů medicíny k metodám AM, a to v průběhu prosince 1998 a ledna 1999. Do studie byli zahrnuti studenti prvního, pátého a šestého ročníku studia. Vyhodnocení dotazníků bylo provedeno pracovníky Biofyzikálního ústavu LF MU v Brně a vedlo k následujícím závěrům:

Dotazníky hodnotitelným způsobem vyplnilo 214 respondentů, z nichž bylo 38,3 % mužů, 119 (55,6 %) respondentů bylo z prvního ročníku, 85 (39,7%) ze šestého ročníku a 10 (4,7%) z pátého. V dalším textu však nebereme v úvahu ani ročník, ani pohlaví ani jiné rozdíly ve skupinách respondentů.

K vyhodnocení jednotlivých otázek:

(N znamená žádnou odpověď nebo "nevím". Čísla v závorkách znamenají procenta z celkového počtu, rozdíly mezi studenty na počátku a konci studia obecně charakterizujeme dále a většinou nejsou příliš výrazné)

Otázka č. 1.

Která z následujících definic AM je dle Vašeho názoru nejvýstižnější:
AM je takový způsob zjišťování a léčení chorob, který
  • A - nemá žádné nežádoucí účinky, případně jde jen o účinky zanedbatelné.(11,7)
  • B - nebere zřetel na poznatky klasické (vědecké) medicíny. (50,5)
  • C - vychází z principů holistické medicíny, které mají obdobnou platnost, jako zásady klasické (vědecké) medicíny (16,8)
  • D - AM bych definoval(a) takto: (definice studentů neuvádíme) (16,4) N (4,7)

Otázka č. 2.

Lékař by měl používat postupů AM:
  • A - jako jednu z rovnocenných metod lékařské praxe (16,8)
  • B - sám by je používat neměl, ale u vhodných případů by měl pacientovi doporučit poradu u léčitele (30,8)
  • C - má AM využívat vědomě jen jako placebo (32,2)
  • D - neměl metody AM používat vůbec (16,4) N (3,7)

Otázka č. 3.

Mezi metody AM je třeba počítat tyto postupy (měl být označen stupeň pravdivosti tvrzení, přičemž číslice 1 znamenala určitě ano a číslice 5 určitě ne - procentuální údaje v závorkách odpovídají svým pořadím této stupnici, jako poslední je uváděno procento odpovědí typu "nevím").
  • Akupunktura (44,4 - 22,4 - 13,6 - 10,3 - 5,1 - 4,2)
  • Léčivé rostliny (26,2 - 19,2 - 23,8 - 9,8 - 7,0 - 14,0)
  • Homeopatie (49,5 - 13,6 - 11,2 - 9,8 - 8,4 - 7,5)
  • Chiropraxe a osteopatie (12,6 - 11,2 - 26,2 - 10,3 - 9,8 - 29,9)
  • Makrobiotika (8,4 - 16,4 - 24,3 - 15,4 - 12,1 - 23,4)
  • Transcendentální meditace (19,5 - 14,0 - 14,5 - 8,9 - 16,3 - 27,1)

Otázka č. 4

Během studia na lékařské fakultě by se měly vyučovat tyto metody: označte stupeň pravdivosti tohoto tvrzení (viz poznámka u předchozí otázky).
  • Akupunktura (20,6 - 20.6 - 23,8 - 17,8 - 12,1 - 5,1)
  • Léčivé rostliny (16,8 - 18,2 - 22,9 - 18,7 - 13,1 - 10,3)
  • Homeopatie (6,5 - 8,9 - 22,0 - 19,6 - 34,6 - 8,4)
  • Chiropraxe a osteopatie (9,8 - 15,0 - 20,1 - 16,8 - 16,4 - 22, 0)
  • Makrobiotika (3,7 - 8,4 - 22,4 - 21,5 - 23,4 - 20,6)
  • Transcendentální meditace (2,3 - 4,2 - 11,7 - 20,1 - 43,0 - 18,7)

Otázka č. 5

Máte osobní zkušenost s některou z metod AM (ano/ne)? (Jestliže ano, byla požadována konkretizace a vyjádření se o účinnosti ve daném případě - výsledky neuvádíme).

Zkušenost alespoň s jednou metodou uvedlo 29,9 % dotázaných, se dvěma metodami 7,9 %. Nejčastěji studenti uváděli akupunkturu (7,5 %), léčivé rostliny (7,9 %) a homeopatii (11,7 %).

Otázka č. 6

Považujete vzrůstající zájem veřejnosti o AM za problém, kterému je třeba věnovat pozornost? (viz poznámku u otázky č.3)
  • (34,6 - 30,4 - 19,6 - 6,5 - 5,1 - 3,7)

Otázka č. 7

Co byste mohl (mohla) k problematice AM ještě poznamenat? (komentáře studentů neuvádíme)

 

Závěry

Na základě získaných výsledků jsme mohli zformulovat tyto obecnější závěry:
  • Studenti lékařské fakulty jsou poměrně málo informováni o konkrétních formách AM. V průběhu studia se tato informovanost mírně zvyšuje.
  • Vnímání "alternativnosti" vybraných metod AM se v průběhu studia mírně zvyšuje (s výjimkou makrobiotiky, jejíž alternativně medicínský charakter není příliš vnímán, podobně není vnímán tento charakter u chiropraxe a osteopatie)
  • V průběhu studia obecně vzrůstá požadavek studentů na zařazení AM do curricula (s výjimkou akupunktury).
  • Relativně překvapivý je malý zájem o výuku homeopatie a transcendentální meditace.
  • Vnímání společenské závažnosti AM je poměrně vysoké a v průběhu studia roste.

Cílem našeho zamýšleného projektu, který by přinesl analogické informace nejen od studentů medicíny, ale i lékařů a laiků, by bylo především ovlivnění nekritických postojů části veřejnosti k alternativní medicíně, získání objektivních údajů o názorech lékařů i studentů medicíny na alternativní diagnostické a terapeutické metody, zvýšení informovanosti odborné lékařské a zdravotnické veřejnosti a předložení návrhů na racionální využití získaných poznatků při pregraduální výuce i postgraduální přípravě.

Výsledků takovéto studie by mohlo být použito i pro účely rozhodování v oblasti lékařského vzdělávání a veřejné zdravotní péče, přípravu návrhů jak integrovat informace o AM do pregraduálních a postgraduálních studijních programů na lékařských fakultách. Tyto výsledky by umožnily i sestavení informační brožury pro pacienty vyhledávající metody AM a studijního textu pro studenty medicíny a praktické lékaře o metodách AM.

Naše předběžné výsledky, i když jsou pravděpodobně zatíženy metodologickými nedostatky, svědčí o vysoké aktuálnosti této problematiky a z ní vyplývající nutnosti komplexního informování odborné i laické veřejnosti.

Literatura:

  1. Ernst E., Complementary medicine: common misconceptions, J. Royal Soc. Med. 88, 1995, 244.
  2. Gordon J.S., Alternative medicine and the family physician, American Family Physician 54, 1996, 2205.
  3. Jonas W.B., Researching alternative medicine, Nature Medicine 3, 1997, 824.
  4. Ernst E., Komplementärmedizin in der Jahresübersicht 1995, Perfusion 9, 1996, 123.
  5. Jarvis W.T., Quackery: A national scandal, Clinical Chemistry 38, 1992, 1574.
  6. Abdel-Rahman S.M., Nahata M.C., Perspectives on alternative medicine, The Annals of Pharmacotherapy 31, 1997, 1397.
  7. News - Complementary medicine is booming worldwide, British Medical Journal 313, 1996, 131.
  8. Young J.H., The development of the Office of Alternative medicine in the National Imstitutes of Health, 1991-1996, Bull. Hist. Med. 72, 1998, 279.
  9. Ernst E., Willoughby M., Weihmayr Th., Nine possible reasons for choosing complementary medicine, Perfusion 8, 1995, 356.
  10. Bourgeault I.L., Physicians' attitudes toward patients' use of alternative cancer therapies, Can. Med. Assoc. J. 155, 1996, 1679.
  11. Rampes H., Sharples F., Maragh S., Fisher P., Introducing complementary medicine into the medical curriculum, J. Royal Soc. Med. 90, 1997, 19.

 

Zpět nahoru...