| Stav problematiky | Výsledky naší předběžné studie |
| Závěry | Literatura |
Potíže s alternativní medicínou začínají již při pokusech o její správné pojmenování a definování. Obecně se pod tímto označením skrývají takové vyšetřovací a léčebné postupy, které nejsou součástí běžné (konvenční) medicíny. Termín "alternativní medicína" (AM) budeme v dalším textu používat bez ohledu na jeho poněkud matoucí charakter.
AM tedy může být definována jako zdravotní péče, která leží z větší části mimo hlavní proud běžné (konvenční) medicíny (1). Přesnější definice říká, že AM je širokou oblastí léčebných prostředků, která zahrnuje všechny zdravotní systémy, modality, praxi a jejich průvodní teorie a víry, jiné než ty, které jsou vlastní politicky dominujícímu systému zdravotní péče konkrétního společenství nebo kultury v daném historickém období (3).
AM se často nazývá doplňková, neortodoxní, přírodní, nekonvenční, nezápadní, nevědecká nebo neověřená, někdy celostní nebo medicína mysli a těla nebo dokonce nová (2). Žádné z těchto jmen nepopisuje předmět našeho zájmu úplně a má často negativní nebo pozitivní emocionální náboj, který je dán osobním stanoviskem autora či mluvčího.
Popularita AM roste na celém světě. Samozřejmě v tzv. postkomunistických zemích včetně České republiky je vzestup AM také pozorován.
AM není snadné definovat pro její nehomogenitu. Je složena z nejrůznějších modalit založených na různých idejích nebo systémech víry. Můžeme také odlišit některé druhy AM, které jsou dobře zavedené a běžně dostupné: homeopatii, chiropraxi a osteopatii, naturopatii, herbalismus založený na čínských, ájurvédských nebo jiných tradičních lécích rostlinného původu, celotělovou akupunkturu, meditaci a relaxaci, chelátovou, vitaminovou a enzymovou terapii, terapii používající neověřené nebo odmítnuté léky proti rakovině (např. Leatrile), léčivé výživové systémy (makrobiotika, vegetarianismus, šťávové diety), detoxikaci založenou na nálevech, které mají čistit tlusté střevo od škodlivých "usazenin" a dokonce některé metody fyzioterapeutické. Přehledy těchto modalit podávají např. Ernst (4), Jarvis (5) nebo Bourgeault (10, pro léčbu rakoviny) a mnoho jiných autorů.
Vedle těchto metod, které jsou často provozovány lékaři nebo lidmi více či méně obeznámenými s medicínou, existuje mnoho pochybných léčebných a vyšetřovacích metod, které jsou provozovány především laickými léčiteli bez jakéhokoliv lékařského vzdělání (s výjimkou tří posledně uvedených modalit) - můžeme zmínit scientologii, která je navíc náboženskou sektou, "chirurgii filipínského typu", léčbu dotykem, kinesiologii, aromaterapii, léčení kovy, drahokamy nebo barvami, electroakupunkturu podle dr. Volla, aurikulární akupunkturu, takzvanou clusterovou medicínu (Cellhelp) aj. Tyto modality jsou většinou považovány za šarlatánství nebo ignorovány i těmi lékaři, kteří patří k obhájcům AM.
Počet pacientů využívajících určité modality AM je různý v různých zemích a stále rostoucí. Například v r. 1994 nebo 1995 používalo metody AM kolem 50% Australanů, 31 % Belgičanů, 20 % Kanaďanů, 23 % Dánů, 36 % Francouzů, 46 % Němců, 16 % Nizozemců nebo 25% Britů (6). Také více než 50 % Japonců, Číňanů a Rusů užívá metody AM (7). Tato poměrně vysoká čísla však mohou být způsobena i tím, že do metod AM se zahrnuje i používání léčivých rostlin, které nemusí být s konvenční, přesnějí vědecky zdůvodněnou (evidence-based) medicínou v žádném rozporu. Totéž platí i číslech uváděných v dalším odstavci.
AM není jen komplexem zdravotních služeb ale i velkým obchodem. V r. 1990 34 % Američanů užívalo nejméně jednu modalitu AM. Tito pacienti navštívili provozovatele AM 425 000 000-krát, tj. vykonali u nich o 40 000 000 návštěv více než u lékařů primární péče. Za AM utratili 13,7 miliardy dolarů (2). Toto číslo se v posledních letech ještě značně zvýšilo. Tyto mocné finanční toky zajímají z pochopitelných důvodů nejen zákonodárce, ale i zdravotní pojišťovny, které se snaží na nich participovat. Měly by zajímat každého, kdo je spojen s péčí o zdraví člověka. Mnohdy se navíc jedná o vynaložené prostředky, které nepřinášejí pacientům jiný než ryze psychologický profit a jsou zdrojem nepřímých (zanedbání vážného onemocnění) a někdy i přímých rizik (intoxikace, různá zranění, psychické problémy).
V mnoha západních nebo průmyslových zemích je AM regulována zákonem. Bylo založeno mnoho autoritativních institucí nebo výborů, aby uznávaly, povolovaly nebo podporovaly finančně vybrané oblasti AM. Například v USA působí "Office of Alternative medicine in the National Institutes of Health" (8).
Pacienti vyhledávají AM z mnoha důvodů (9):
Některé z těchto důvodů jsou sice na první pohled kuriózní, ale objevují se v seriózních studiích věnovaných této problematice, které vycházejí z průzkumů názorů pacientů i lékařů. Mnohé z nich současně představují popud k velmi vážnému zamyšlení pro praktické i klinické lékaře.
S AM se můžeme setkat ve všech oblastech medicíny. Zvláštní pozornost je věnována AM v onkologii. Bourgeault (10) uvádí, že 54% pacientů s rakovinou (v USA a Kanadě) užívá alternativní terapii a že až polovina těchto pacientů se vzdává standardní lékařské péče kvůli těmto alternativním metodám. Takováto fakta jsou znepokojující. O metodách AM se často diskutuje v souvislosti s léčbou AIDS, v kardiologii, dermatologii, imunologii a alergologii, ortopedii, anestesiologii, atd. Byly uvedeny jen některé typické příklady. Autoři mají k dispozici mnoho původních prací z těchto i jiných oblastí medicíny.
Jiným často diskutovaným problémem je, jak informovat pacienty o metodách AM, pokud tyto metody vyhledávají, a postoje lékařů a lékárníků k AM.
Dle našich znalostí nebyla v České republice provedena žádná systematická studie v oblasti AM. Nejužívanějšími metodami AM jsou u nás pravděpodobně akupunktura, homeopatie, herbalismus, meditace a pochybné metody blízké mesmerizaci, založené na "biomagnetismu", ochraně před "patogenními zónami" aj.
Dotazníky hodnotitelným způsobem vyplnilo 214 respondentů, z nichž bylo 38,3 % mužů, 119 (55,6 %) respondentů bylo z prvního ročníku, 85 (39,7%) ze šestého ročníku a 10 (4,7%) z pátého. V dalším textu však nebereme v úvahu ani ročník, ani pohlaví ani jiné rozdíly ve skupinách respondentů.
K vyhodnocení jednotlivých otázek:
Zkušenost alespoň s jednou metodou uvedlo 29,9 % dotázaných, se dvěma metodami 7,9 %. Nejčastěji studenti uváděli akupunkturu (7,5 %), léčivé rostliny (7,9 %) a homeopatii (11,7 %).
Cílem našeho zamýšleného projektu, který by přinesl analogické informace nejen od studentů medicíny, ale i lékařů a laiků, by bylo především ovlivnění nekritických postojů části veřejnosti k alternativní medicíně, získání objektivních údajů o názorech lékařů i studentů medicíny na alternativní diagnostické a terapeutické metody, zvýšení informovanosti odborné lékařské a zdravotnické veřejnosti a předložení návrhů na racionální využití získaných poznatků při pregraduální výuce i postgraduální přípravě.
Výsledků takovéto studie by mohlo být použito i pro účely rozhodování v oblasti lékařského vzdělávání a veřejné zdravotní péče, přípravu návrhů jak integrovat informace o AM do pregraduálních a postgraduálních studijních programů na lékařských fakultách. Tyto výsledky by umožnily i sestavení informační brožury pro pacienty vyhledávající metody AM a studijního textu pro studenty medicíny a praktické lékaře o metodách AM.
Naše předběžné výsledky, i když jsou pravděpodobně zatíženy metodologickými nedostatky, svědčí o vysoké aktuálnosti této problematiky a z ní vyplývající nutnosti komplexního informování odborné i laické veřejnosti.