Od začátku tohoto roku (1998) rediguji autonomní rubriku WWW magazínu AMBERZINE,
věnovanou vědě, skepsi a racionalismu - OCCAMOVU BŘITVU. AmberZine je patrně vůbec
nejstarším českým web-zinem, spoluzakládal ho i Ondřej Neff (v r. 1995), než se
pustil do "Neviditelného Psa". AmberZine http://amber.zine.cz
byl původně fanouškovským časopisem zájemců o sci-fi a studentů ČVUT.
Dodnes je nejvíce čten studenty technických vysokých škol. Postupem doby učinil
výrazný posun od fantazie k realitě. Kromě tradičních rubrik, věnujících se
sci-fi a počítačům, v něm přibylo výrazně materiálů, které se věnují
problematice vědeckotechnického rozvoje lidstva a vědecké orientace vůbec.
Například v rubrice "Jiná dimenze" můžeme najít mj. rozhovory s astronomem
Alanem Halem a biologem-racionalistou Richardem Dawkinsem, stejně jako články o
evoluční biologii a klonování. Rubrika "Astro" je samozřejmě věnována
novinkám z astronomie. Z tendence, která byla formována články o pavědeckých či
iracionálních kultech (Heavensgate a Óm šinrikjó), přirozeně vznikla Occamova
břitva http://amber.zine.cz/az/AWL.exe?Windows+/AmberZine/occam/occam.htm
jakožto kritická analýza podobných jevů, se kterými se potýká Sisyfos. AmberZine
je 14-tidenník, který čte denně cca 70-100 čtenářů. Occamovu Břitvu čte
pravidelně 300 - 400 stálých čtenářů (za 14 dní), kteří většinou nesledují
Zpravodaj Sisyfos, takže jsem si na začátku dovolil cca 20% duplicitu materiálů s
články ze Zpravodaje Sisyfos (v zájmu jejich jisté kvality), již teď však
rozšiřuji autorský okruh o vědce a racionalisty, stojící i mimo sdružení Sisyfos
(například významný mladý fyzik Luboš Motl, který pracuje v USA na teorii
superstrun či "dvorní" překladatel Occ.břitvy, fyzik David Knespl, nyní
pracující ve Švýcarsku). Avšak i členové Sisyfa mají někdy více příspěvků,
než se vejde do Zpravodaje, takže jsem mohl zveřejnit články od doc. Č. Zlatníka,
V. Noskové, doc. O. Jelínka, ing.M. Blocha a novinkou je doslovný přepis nedávných
pseudovědeckých proslovů na stanici Vltava, který pořídili dr.S.Libovický a doc.Č.
Zlatník a jenž mi byl zaslán dr. J. Grygarem (je zde i jeho "duel" s prof.
Neubauerem, který, jak známo, sám sebe označil za "přímluvce
postmoderny"). Cíl Occamovy břitvy je tedy následující - poněkud rozšířit
okruh racionálně "interagujících" bytostí v této zemi a poskytnout co
nejvíce zajímavých materiálů lidem, kteří jsou přístupni logickým argumentům,
pocházejícím z oblasti vědy.
Pavel Vachtl 19.2.1998 e-mail: pvachtl@quick.cz
(nachází se na adrese: http://amber.zine.cz/az/AWL.exe?Windows+/AmberZine/occam/uvodoccam.htm )
Tato rubrika je věnována prezentaci vědeckých pohledů na svět a materiálních či duchovních hodnot, které věda přináší . Cílem je poskytnout široký prostor pro myšlenky lidí, kteří vědu tvoří nebo jsou vědeckým (scientistním) viděním světa ovlivněni a nejsou spokojeni s vakuem, které u nás nyní panuje. V současnosti se poněkud zapomíná na to, že moderní věda je tam, kde působí, tj. v pochopení jevů a dějů v přírodě a ve vesmíru, relativně nejefektivnější, nejspolehlivější a nejpřesnější metodou, kterou známe. Snaží se naše poznatky o světě uspořádat a hledat jejich vzájemné vztahy. Poskytuje nám nástroje k přežití a kultivaci našeho života, zbavuje nás klamných iluzí. Moderní věda je přitom tenkou a křehkou slupkou civilizace, která ve své dnešní souvislé podobě vznikla velmi nedávno - až teprve před nějakými 400 lety (Kepler, Galileo, Newton ). Racionalismus je motorem vědy - umožňuje rychlý vývoj jejích teorií. Skepse, pochybování a experiment jsou stabilizátorem vědy, který znemožňuje, aby se věda (a s ní i lidská společnost) vydala snadnou, avšak mylnou a nekonzistentní cestou. Vědecká metoda je samozřejmě omezena hranicemi oblasti, kde platí, jako všechno na světě, avšak tato oblast je natolik důležitá a rozsáhlá, že se bez ní lidstvo, chce-li lépe žít a vůbec přežít, neobejde. Každá další poznávací metoda a kulturní vrstva (filosofie, umění atd.) s ní proto nesmí být principiálně v konfliktu, jinak by působila destruktivně na obecné základy lidské civilizace. Symbióza vědy a humanitních oborů, těchto dvou kultur, je v zásadě možná. Přesto se nacházíme v době, kdy se zdá, že brutální formy iracionality a nemyšlení nabývají vrchu - ať už ve formě neověřených a v principu mnohdy neověřitelných léčitelských, okultních a "paranormálních" metod, či ve formě povrchních filosofií, hlavně z postmodernistické líhně. Tyto filosofie nejsou nebezpečné pro vědu proto, že přicházejí z oblastí mimo ní, ale proto, že nechápou, že se ocitají uvnitř vědy na zcela odlišné půdě, kde platí jiné zákony, a také proto, že příslušní filosofové se příliš neobtěžují tyto zákony poznat. Specifikem současné české situace je navíc nezájem o dlouhodobé perspektivy, které je schopna věda poskytnout, například v hospodářství a v průmyslu. Jinak si nelze vysvětlit, že současným zvykem většiny našich úředníků a důležitých činitelů je uvažovat pouze v krátkém časovém horizontu, což je doprovázeno ignorováním postavení našich vědců a jejich výsledků. O základní neznalosti významu vědy pro národní prosperitu nemluvě. Tyto omyly budou pro naši zemi ještě znamenat neobyčejně tvrdou lekci, než budeme nuceni se konečně poučit. Stačilo by se přitom jen trochu více dívat na příklady vyspělých zemí. O všech polohách významu vědy pro společnost, pro duchovní orientaci a osobní integritu bude "Occamova břitva" pojednávat. Každý přispěvatel zde bude mluvit sám za sebe. Nikdo není neomylný a inspirativní hodnota odlišných názorů je, myslím, v této věci potřebná.
Pavel Vachtl 7.1. 1998