K požadavku zrušení povinného rutinního očkování

Vážená redakce,
chci se vyjádřit k příspěvku pana Jaroslava Pšeničky
"Očkování dětí ať je dobrovolné",
který byl zvěřejněn v MF Dnes 27. dubna 2002. Jednak proto, že ho považuji za příklad neserióznosti a jednak proto, že čtenáře k vyjádření svého názoru vyzýváte. V příloze Vám posílám předmluvu z knihy Vojtěcha Mornsteina "Utopený Archimedés", ze které jsem si vypůjčil výraz "na plný úvazek, z plna srdce a zplna huby".

Pan Pšenička ve svém příspěvku několikrát opakuje, že mu jde ve jménu lidských práv a svobod o to, aby rodiče mohli sami rozhodnout, zda nechají své děti očkovat. Musím připomenout, že jiný se též může dovolávat svého práva nebýt ohrožován někým, kdo proto, že se nenechal očkovat, může ohrozit jeho zdraví či zdraví jeho dětí.
Nesouhlasím s tím, aby byl někdo pro svůj negativní postoj k očkování nazýván fašistou. Pan Pšenička však neuvádí, kdo ho takto nazývá. Označovat ale ty, kteří očkování považují za obecně prospěšné, za "ty mocné s ostnatými dráty v myslích" patří do stejné kategorie "diskuse", o kterou pan Pšenička prosí.
Pan Pšenička neuvádí ani jeden konkrétní příklad škodlivosti očkování. Údajně proto, že se ještě nepodařilo sehnat dostatek informací. Bylo by správné, kdyby pan Pšenička s příspěvkem počkal, dokud tyto informace nebude mít. Naopak je dobře známo, že díky očkování byly u nás v podstatě vymýceny nemoci jako neštovice či dětská obrna. Nejsem lékař, pan Pšenička doufám také ne (doufám proto, že v opačném případě bych to považoval za totální morální selhání). Vyjádřit by se měli především odborníci. Reaguji jen proto, že škodlivé není očkování, ale šíření zvěstí o jeho škodlivosti. Odborníci si dají na čas, než se ozvou. Ne proto, že by neměli co říci nebo zrůdnost takových snah podceňovali. Zatímco si ale lékaři musejí čas na vysvětlování hloupostí hledat, pracují různí věrozvěstové často na plný úvazek, z plna srdce a zplna huby. Odborných argumentů svědčících ve prospěch očkování je jistě dostatek. Sdružení Paracelsus však není oponentem lékařské vědy, i kdyby jím byli jakkoli odborníci vyzýváni k dokladování prospěšnosti očkování. Dostatek těchto argumentů připouští nakonec i pan Pšenička.
"Odborníci nás mohou utlouci argumenty", připouští, ale on jim nemusí věřit, protože v pozadí jsou zisky farmaceutického průmyslu z obchodu s očkovacími vakcínami, domýšlí pan Pšenička. Troufám si tvrdit, že výroba léků obecně s jejich klinickými zkouškami je velmi náročná časově i odborně a proto drahá. Zisky budou proto mnohem nižší než u firem, které vyrábějí různé potravinové doplňky, které nejsou léky, za léky by se rády vydávaly a které na rozdíl od léků nemusejí mít na obalu uvedeno přesné složení a nepodléhají přísným kontrolám jako skutečné léky. Reklama na tyto potravinové doplňky vsugerovává lidem pocit ohrožení, které příslušný doplněk za příslušný peníz odstraní. Hlavně se tento doplněk musí užívat aspoň měsíc (lépe tři), pak pauza a znovu. Měsíčně přijde tato prevence na zhruba 1000,- Kč i mnohem více. Zde musejí být zisky mnohem vyšší, proto jsou také peníze na masivní reklamu. Podobně je tomu u homeopatických přípravků. Kdo aspoň trochu ví, jak se vyrábějí, musí vědět, kde jsou velké zisky.
Nevím, zda má pan Pšenička přesvědčení o škodlivosti očkování ze své "poctivé selské víry" nebo zda je v pozadí něco jiného. Je souvislost jmen Paracelsus a homeopatie čistě náhodná?

S pozdravem
Milan Urban