Démoni

Ve starověku se slovem démon označovali bozi nebo vše nadpřirozené. Později se termín používal jenom pro zlé bytosti, nižší bohy nebo duchy, čerty, čarodějnice. Démoni se vyskytovali často ve skupinách, žili jen ve dne nebo zase v noci a obývali jen některé, vyhlášené oblasti. Mohli se také do člověka vtělit např. v podobě různých zvířat. Lidem škodili, ubližovali nebo jim přinášeli nemoci a neštěstí. Proti nim bylo třeba se chránit např. nošením amuletů, pojídáním nebo pálením některých bylin, zaklínáním, ohněm, vodou nebo pomocí speciálních rituálů nebo magických symbolů (např. pentagram). Duševní choroby byly někdy vysvětlovány tím, že byl nemocný napaden, posedlý ďáblem nebo jiným démonem. Tato představa byla ve středověku široce akceptována včetně katolické církve, která používala speciální metody k vymítání ďábla (exorcismus).

Hodnocení: Jde o termín patřící do mýtologie a do světa paranormálního. Ve středověku však víra v démony byla a v některých necivilizovaných zemích stále je rozšířena a „posedlým“, ve skutečnosti duševně chorým osobám se místo řádné lékařské péče dostává vyloučení ze společnosti nebo se jejich psychická choroba ještě zhorší při násilném vymítání.